Jan Gola

Pocházel z početné rodiny továrního dělníka. Po vychození obecných škol ve Vratimově a v Hrabové se vyučil soustružníkem ve Vítkovických železárnách (VZ), v nichž poté pracoval do roku 1919. Posléze působil krátký čas na Slovensku, načež sehnal zaměstnání u ostravské stavitelské firmy Theodora Kreutze. Od roku 1920 byl členem Československé strany socialistické (od r. 1926 Československá strana národně socialistická, ČSNS). V roce 1935 změnil působiště a nastoupil do stavebního oddělení VZ, kde strávil i celou dobu okupace. Po osvobození byl přeložen do závodu v Kunčicích, kde pracoval jako mistr v soustružně kovů. V letech 1945 až 1948 se angažoval v závodních strukturách ČSNS, což pravděpodobně mělo vliv na jeho dočasné tzv. vyakčnění krátce po komunistickém státním převratu v únoru 1948. Po odvolání a návratu do zaměstnání pracoval dále jako soustružník až do svého zatčení Státní bezpečností (StB) dne 26. 10. 1949. Během vyšetřování byl obviněn z toho, že se zapojil do „ilegální skupiny“ někdejšího příslušníka SNB Jana Buchala, která připravovala „státní převrat“.

Ve dnech 28. 7. až 31. 7. 1950 stanul jako obžalovaný v pětadvacetičlenné skupině osob pojmenovaných jako „Emil Gomolka a spol.“ souzených v Ostravě před senátem Státního soudu Praha – oddělení Brno. Na základě vyneseného rozsudku byl odsouzen k sedmnácti letům odnětí svobody. Trest si odpykával v uranových lágrech na Jáchymovsku a od února 1956 ve Valdicích, kde byl zařazen na práci soustružníka. V roce 1956 mu byl trest snížen na deset let odnětí svobody. Na svobodu byl podmínečně propuštěn dne 6. 11. 1957.

Archiv bezpečnostních složek - sb. Správa vyšetřování StB - vyšetřovací spisy (V), arch. č. V-3379 OV.

Národní archiv - sb. Správa Sboru nápravné výchovy, vězeňský spis Jana Goly.