Alexander Goldstein

Po absolvování gymnázia se v roce 1918 přestěhoval do slovenských Michalovců, kde pracoval jako lékárenský praktikant a zároveň studoval farmacii na Přírodovědecké fakultě Německé univerzity v Praze, kterou dokončil v roce 1923. Později vystudoval ještě Právnickou fakultu Univerzity Komenského v Bratislavě. Poté pracoval do druhé poloviny 30. let jako koncipient v advokátní kanceláři. Od roku 1933 byl činný v sionistickém hnutí. Po složení advokátní zkoušky se v letech 1938−1939 živil jako soukromý advokát v Michalovcích, načež mu byl v důsledku vyhlášení samostatného Slovenského státu a s tím spojené rasové perzekuce zakázán výkon praxe. Poté se až do svého zajištění v létě 1941 živil jako vedoucí inkasní kanceláře. V roce 1942 se mu podařilo uprchnout z vězení do Maďarska. Odtud byl v roce 1944 zavlečen do koncentračního tábora v Osvětimi, v němž zahynula jeho manželka se synem. V lednu 1945 se dočkal osvobození a po návratu do Československa působil do konce roku 1945 jako vedoucí repatriačního střediska, později jako předseda Ústředního svazu sionistů v Bratislavě. V letech 1946−1949 provozoval samostatnou advokátní kancelář, po jejímž zrušení souvisejícím se změnami v advokacii po únorovém komunistickém převratu v roce 1948 se živil jako úředník ve spořitelně v Michalovcích. Poprvé byl zatčen již v roce 1949 a odsouzen pro údajný zločin „nadržování“ k jednomu roku odnětí svobody. V březnu 1952 byl zatčen podruhé, což souviselo s jeho poválečnými aktivitami v rámci sionistického hnutí.

Dne 17. 11. 1953 byl odsouzen k osmi letům odnětí svobody. Trest si odpykával v Ruzyni, Příbrami, Valdicích či v Leopoldově. Na svobodu byl propuštěn po výkonu celého trestu se započítáním vazby v březnu 1960. V roce 1963 byl soudně rehabilitován.

Archiv bezpečnostních složek - f. Židovské organizace (f. 425), sign. 425-332-1; f. Inspekce ministra vnitra (f. A 8), inv. j. 669.

Národní archiv - sb. Správa sboru nápravné výchovy (sb. SSNV), vězeňský spis Alexandra Goldsteina.