Eduard Goldstücker

V roce 1936 vystudoval germánskou a románskou filologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (FF UK) v Praze. V roce 1933 se stal členem Komunistické studentské frakce (Kostufra), jíž od roku 1935 předsedal. Téhož roku nastoupil zaměstnání v redakci Rudého práva a v roce 1936 vstoupil do Komunistické strany Československa (KSČ). V letech 1936–1938 byl tajemníkem Ligy pro lidská práva, poté se chvíli živil jako středoškolský učitel. Po nacistické okupaci odešel v srpnu 1939 přes Polsko do exilu ve Velké Británii. V letech 1940−1942 postgraduálně studoval na Oxfordské univerzitě v rámci stipendia britské pomocné organizace Českého svěřeneckého fondu uprchlíků (Czech Refugee Trust Fund, předtím British Commitee for Refugees from Czechoslovakia). Od února 1943 pracoval ve školském odboru exilového ministerstva vnitra v Londýně. V roce 1944 přešel do služeb Ministerstva zahraničních věcí (MZV) a do konce roku 1945 působil jako kulturní atašé v Paříži. Po válce zůstal jako ministerský rada ve službách MZV v Praze, kde pracoval ve zpravodajském (tiskovém) odboru. Jako zástupce MZV se účastnil I. valného shromáždění Organizace spojených národů (OSN). Vedle toho publikoval také v řadě periodik (Tvorba, Rudé právo aj.). V letech 1947–1949 byl velvyslaneckým radou v Londýně a v letech 1950−1951 působil jako první československý velvyslanec v Izraeli. Poté byl krátce ve funkci vyslance ve Švédsku, odkud byl odvolán začátkem prosince 1951. Dne 12. 12. 1951 byl zatčen.

V procesu s „Rudolfem Slánským a spol.“ vystoupil jako svědek. V květnu 1953 byl sám odsouzen v tzv. procesu s pracovníky Ministerstva zahraničních věcí („Eduard Goldstücker a spol.") na doživotí. V prosinci 1955 byl na základě revize procesu propuštěn na svobodu. Poté působil v letech 1956–1968 na Katedře germanistiky Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze (vedoucí katedry 1962–1968, od roku 1964 jako řádný profesor, od srpna 1966 také prorektor UK). V roce 1968 se stal předsedou Svazu československých spisovatelů a výraznou osobností pražského jara. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 byl na mimořádném „vysočanském“ sjezdu Komunistické strany Československa (KSČ) zvolen do jejího ústředního výboru i předsednictva, kde působil pouze do 28. 8. 1968. Od ledna do listopadu 1969 vykonával funkci poslance České národní rady (ČNR). V důsledku kritiky okupace a kampani, která se snesla na jeho osobu, odešel do emigrace, kde působil v akademické sféře. Po pádu komunistického režimu se v roce 1991 vrátil do vlasti.

ADAMEC, Jan: Goldstücker Eduard. In: ANEV, Petr – BÍLÝ, Matěj (eds.): Biografický slovník vedoucích funkcionářů KSČ (1921–1989) A–K. Praha: Academia – ÚSTR, 2018, s. 355−358. DEJMEK, Jindřich a kol.: Diplomacie Československa. Díl II.: Biografický slovník československých diplomatů. Praha: Academia, 2003, s. 331−332.