Ladislav Haas

Reálnou školu navštěvoval v Žilině, v Košicích a v Miskolci v Maďarsku, kde jeho otec přechodně pracoval. Po maturitě v roce 1921 začal navštěvovat medicínu na Německé univerzitě v Praze. Letní semestr 1926 absolvoval v Paříži a během studií byl jeden rok praktikantem v histologickém ústavu mezinárodně proslulého prof. Alfreda Kohna. Postupem času se specializoval na psychiatrii a neurologii. V roce 1926 vstoupil do Komunistické strany Československa (KSČ). Po získání doktorátu v roce 1929 vykonal prezenční vojenskou službu a poté krátce působil jako lékař v Gdaňsku a posléze do roku 1933 v Berlíně, kde absolvoval povinnou tříletou praxi v patologii, interně a gynekologii. Po návratu do Československa (ČSR) si otevřel soukromou ordinaci praktického lékaře v pražských Dejvicích, kterou provozoval až do konce 30. let. V roce 1936 se v rámci stranických funkcí stal předsedou lékařské komunistické frakce a vedle toho se angažoval v Levé frontě, Rudé pomoci, Výboru pro pomoc demokratickému Španělsku a Šaldově komitétu pro pomoc německým emigrantům. Po nacistické okupaci odešel koncem května 1939 do exilu a přes Polsko se dostal do Velké Británie, kam dorazil v červnu 1939. Za spolupráce britské pomocné organizace Českého svěřeneckého fondu uprchlíků (Czech Refugee Trust Fund, CRTF) obdržel stipendium pro další studium na Oxfordské univerzitě k získání anglického lékařského diplomu, který mu umožnil vykonávat doktorskou praxi v Anglii. Od března 1942 do října 1944 pracoval v Ústavu pro duševně choré v Hattonu u (Warwick County Mental Hospital) Warwicku a ambulantně působil také v bombardovaném Coventry. Začátkem ledna 1945 byl vybrán do skupiny vyslané na území osvobozovaného ČSR, která zde měla organizovat lékařskou péči. Poté se stal vedoucím lékařem oddělení nervových chorob nemocnice v Košicích, kde působil do konce okupace v květnu 1945. Po válce se stal na doporučení Otty Šlinga osobním lékařem náměstka předsedy vlády a pozdějšího premiéra a prezidenta Klementa Gottwalda, kterého léčil do roku 1946, kdy byl nahrazen univerzitním profesorem MUDr. Vladimírem Haškovcem. Vedle toho pracoval v letech 1945−1948 jako asistent neurologického oddělení vinohradské nemocnice, aktivně se věnoval činnosti ve Společnosti pro studium psychoanalýzy v Praze a absolvoval několik zahraničních studijních pobytů. Od roku 1948 se trvale zabýval ambulantní psychiatrií a odborně se věnoval psychoanalýze. Koncem května 1952 byl zatčen a posléze obviněn ze záměrně špatné léčby K. Gottwalda v intencích „Slánského spikleneckého centra“.

Dne 10. 4. 1954 byl souzen společně se svým nástupcem v roli osobního Gottwaldova lékaře MUDr. Vladimírem Haškovcem. Na základě rozsudku byl pro nedostatek důkazů zproštěn obvinění a propuštěn na svobodu. Počátkem 60. let pracoval jako lékař Obvodního ústavu národního zdraví (OÚNZ) v Praze 5. Od roku 1962 byl členem výboru psychoterapeutické subspekce a v témže roce absolvoval studijní cestu do Anglie, během níž navštívil psychiatrická zařízení ve Warvicku, Glasgowě a v Londýně. Erudice a zkušenosti ze zahraničních pobytů se odrazily v řadě jeho odborných prací věnujících se psychiatrii, psychoterapii či psychoanalýze. V roce 1963 byl rehabilitován. V roce 1965 emigroval do Velké Británie.

Archiv bezpečnostních složek - sb. Ministerstvo národní bezpečnosti (MNB), arch. č. MNB-81, sv. 1.

WOLF, Evžen: Ladislav Haas šedesátníkem. In: Československá psychiatrie. Praha: Státní zdravotnické nakladatelství, 1964, č. 1, s. 58−65.