Vavro Hajdu

V roce 1935 promoval na Právnické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě a svoje znalosti si v následujících letech doplnil na univerzitách ve Francii. Již za dob bratislavských studií se coby levicově orientovaný intelektuál veřejně vymezoval vůči nacionalistické politice Hlinkovy slovenské lidové strany (HSLS). Právnickou praxi nastoupil jako koncipient v advokátní kanceláři komunistického poslance Vladimíra Clementise v Bratislavě. Po ustavení Slovenského státu a nacistické okupaci zbytku českých zemí v březnu 1939 emigroval do Francie, kde se dostal do okruhu příslušníků komunistického exilu kolem V. Clementise a zároveň vstoupil do vznikající Československé zahraniční armády. Po kapitulaci Francie v červnu 1940 odjel do Velké Británie, kde byl záhy jako komunista vyloučen v červenci 1940 z armády a internován až do napadení Sovětského svazu (SSSR) nacisty v červnu 1941. V letech 1942−1945 sloužil opětovně v československé exilové branné moci a v březnu 1945 přešel do aparátu exilového ministerstva zahraničních věcí (MZV). Po osvobození vstoupil v roce 1945 do Komunistické strany Československa (KSČ) a působil v diplomatických službách. Jako člen československé delegace se účastnil vrcholných spojeneckých konferencí v Paříži, Londýně, Varšavě, Bělehradě či v Moskvě. V letech 1946−1947 byl sekretářem československé delegace na mírové konferenci se spojenci nacistického Německa v Paříži. Během komunistického státního převratu v únoru 1948 se stal členem předsednictva tzv. akčního výboru Národní fronty na MZV, který prováděl „očistu“ úřadu. V říjnu 1948 byl jmenován odborným přednostou na MZV a na jaře 1949 se stal náměstkem ministra zahraničních věcí V. Clementise. Zároveň v letech 1949−1951 vedl katedru mezinárodního práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a v roce 1950 se účastnil jednání Valného shromáždění Organizace spojených národů (OSN) v New Yorku. Jeho pád souvisel s odvoláním a zadržením V. Clementise v roce 1951. Zatčen byl v dubnu 1951 a později obviněn z „trockismu“ a „špionáže“.

V politickém monstrprocesu s „Rudolfem Slánským a spol.“ byl dne 27. 11. 1952 odsouzen k doživotnímu trestu vězení, který si odpykával v Jáchymově a v Leopoldově. Na základě prezidentské amnestie mu byl v roce 1955 trest snížen na 25 let. V květnu 1957 byl po revizi původního rozsudku plně rehabilitován a propuštěn na svobodu. Poté nastoupil do Ústavu státu a práva Československé akademie věd v Praze, kde pracoval do roku 1975 jako odborník na mezinárodní právo se specializací na německou otázku a evropskou bezpečnost. V 60. a 70. letech publikoval řadu odborných textů, účastnil se mezinárodních jednání a přednášel na zahraničních univerzitách (např. v Kielu, Hamburku a v Dijonu).

Archiv bezpečnostních složek - sb. Ministerstvo národní bezpečnosti (MNB), arch. č. MNB-21.