Pavel Hasterlík

Po maturitě na královéhradeckém gymnáziu v roce 1926 vystudoval v letech 1926−1931 obor filozofie – matematika na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Od roku 1927 se zároveň politicky angažoval v Československé straně sociálně demokratické dělnické (ČSDSD), v níž byl např. členem Svazu sociálně demokratického studentstva. Mezi lety 1932−1934 vykonal povinnou vojenskou službu a také absolvoval školu pro důstojníky hospodářské správní služby v záloze. Coby věřící nastoupil v roce 1934 zaměstnání úředníka v pražské pobočce YMCA, později pracoval v jeho ústředí. Po okupaci zbytku českých zemí nacisty v březnu 1939 odešel do Polska, kde se přihlásil do formujících se československých vojenských jednotek. Záhy byl odeslán k naší armádě do Francie, po jejímž pádu v červnu 1940 přesídlil do Velké Británie. Na půdě Spojeného království dále sloužil u různých československých vojenských jednotek, od roku 1943 jako hospodář motorizovaného praporu, s nímž se dostal během osvobozovacích bojů na fronty ve Francii a v Belgii. Během pobytu ve Velké Británii se také dále politicky angažoval coby funkcionář exilové sociální demokracie. Po návratu do osvobozeného Československa zůstal až do října 1945 v armádě. V listopadu 1945 se stal opětovně úředníkem YMCY, v níž byl pověřen vedením vydavatelského oddělení společně s redigováním měsíčníku „Křesťanská revue“. Také pravidelně organizoval křesťanský tábor pro mládež v Oravském Podzámku na Slovensku. Vedle toho se až do únorového komunistického převratu v roce 1948 angažoval v poválečné sociální demokracii, v níž zastával funkce jak na místní, tak centrální úrovni – např. jako člen předsednictva (sekce zahraničních vojáků) a ústřední branné komise. V listopadu 1949 byl zatčený Státní bezpečností (StB) a později obviněný z účasti na ilegálních schůzkách s předválečným sociálně demokratickým funkcionářem Vojtěchem Dundrem, jejichž účelem bylo obnovení činnosti „nezávislé sociální demokracie“, a také se měl podílet na odesílání špionážních zpráv do zahraničí.

V průběhu monstrprocesu s „Miladou Horákovou a spol.“ vystoupil jako jeden ze svědků. Dne 5. 8. 1950 byl odsouzen v rámci procesu s patnáctičlennou skupinou osob souhrnně pojmenovanou jako „František Harlas a spol.“ pro velezradu a vyzvědačství k 23 letům vězení. Rozsudek potvrdil v dubnu 1951 také odvolací soud. Trest si odpykával v Leopoldově (1951−1960), krátce v Uherském Hradišti (1955) a poté ve Valdicích (1960−1962). Propuštěn byl na základě amnestie prezidenta republiky v květnu 1962. V rámci přešetřování případu koncem 60. let přiznal své kontakty s Vojtěchem Dundrem, s nímž se však stýkal z důvodu spolupráce na sepsání historie účasti sociálních demokratů v zahraniční armádě během okupace. Také popsal fyzické mučení a psychický nátlak ze strany vyšetřovatelů StB, kterými byl donucen vypovídat smyšlené skutečnosti během své svědecké výpovědi při procesu s „Miladou Horákovou a spol.“

Archiv bezpečnostních složek - sb. Správa vyšetřování StB – vyšetřovací spisy (V), arch. č. V-2614 MV.

Národní archiv - sb. Správa Sboru vězeňské nápravy (SSNV), vězeňský spis Pavla Hasterlíka.

KAPLAN, Karel: Druhý proces Milada Horáková a spol. – rehabilitační řízení 1968–1990. Praha: Karolinum, 2008, s. 310−313.