Josef Hons

Po vychození pěti tříd obecné školy a sedmi tříd reálky v Ječné ulici na Praze II., vystudoval v roce 1931 obor strojního inženýrství na Vysoké škole technické v Praze. Mimoto si přivydělával jako učitel na odborné škole pokračovací v pražských Nuslích. Po dokončení studií pracoval u tamní firmy Ignác Kretschner a poté v konstrukční kanceláři Avie v Čakovicích. V roce 1933 nastoupil do Státního ústavu pro zvelebování živností. V období nacistické okupace byl v letech 1944−1945 tzv. totálně nasazen, nejprve jako pomocný dělník do skláren ve Světlé nad Sázavou, a poté jako dělník a administrativní síla v klempířském závodě v Praze. Po druhé světové válce opětovně nastoupil místo ve zvelebovacím ústavu, kde působil až do svého zatčení v roce 1949. Politicky se angažoval již v meziválečném období v Československé národní demokracii a po okupaci vstoupil do Československé strany národně socialistické (ČSNS), v níž zastával funkce předsedy místní organizace v Praze-Nuslích, předsedy závodní organizace v obchodní a živnostenské komoře a organizačního referenta okresního předsednictva v Nuslích. Po komunistickém státním převratu v roce 1948 vystoupil z „obrozené“ Československé strany socialistické (ČSS) a podal si přihlášku do Komunistické strany Československa (KSČ), jejímž členem se však nakonec nestal v důsledku neúspěchu při prověřování nových kandidátů. Dne 9. 12. 1949 byl zatčen Státní bezpečností (StB) a obviněn ze spoluúčasti na orgaznizování ilegální skupiny z někdejších funkcionářů národních socialistů a sociálních demokratů, především pak ve spojení s Josefem Nestávalem a Josefem Jeřábkem.

Ve dnech 3.−5. 8. stanul před senátem Státního soudu v Praze v patnáctičlenné skupině osob souhrnně pojemnovaých jako „František Harlas a spol.“ Na základě rozsudku byl uznán vinným ze zločinu velezrady a odsouzen k 10 letům odnětí svobody. Trest si odpykával v Opavě. Na základě žádosti o prominutí zbytku trestu byl dne 18. 2. 1956 podmíněně propuštěn na svobodu.