Menu

Milada Horáková

Politička, poslankyně NS, představitelka československého ženského hnutí, účastnice protinacistického a protikomunistického odboje.

Účast v procesech

1950, Proces s vedením záškodnického spiknutí proti republice – Horáková a spol.  |  Role: obžalovaná  |  trest smrti

Životopis

V roce 1926 promovala na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Poté pracovala až do února 1939 na Magistrátu hlavního města Prahy, kde působila v Ústředním sociálním úřadu v referátu nadací, později v odboru péče o dítě. Již za dob studií začala pronikat do ženského hnutí v Československu (ČSR), konkrétně do nově vzniklé Ženské národní rady. V roce 1925 iniciovala založení právnické sekce Sdružení vysokoškolsky vzdělaných žen, jehož cílem byl zejména boj za rovný přístup žen a mužů k funkcím ve státní a veřejné správě. Roku 1929 vstoupila do Československé strany národně socialistické (ČSNS), kde se angažovala v právní komisi. Dále působila ve vedení řady dalších spolků, zabývajících se sociální, právní a ženskou problematikou. Po okupaci v březnu 1939 se zapojila do protinacistického odboje v rámci odbojové skupiny Petiční výbor „Věrni zůstaneme“, kde se mj. podílela na koncipování programu sociální péče v osvobozeném ČSR. Dne 2. 8. 1940 byla společně se svým manželem zatčena a po čtyřleté vazbě odsouzena k trestu osmi let odnětí svobody, který až do konce války odpykávala ve věznici v Aichachu v Bavorsku. Po návratu do ČSR se angažovala v založení Svazu osvobozených politických vězňů a pozůstalých po obětech nacismu, kde posléze působila jako místopředsedkyně. Kromě toho spoluzaložila a posléze zastávala funkci předsedkyně v Radě československých žen spadající pod Mezinárodní demokratickou federaci žen, v níž byla členkou jejího výboru. V druhé polovině roku 1945 znovu nastoupila do zaměstnání v Ústředním sociálním úřadu Hlavního města Prahy, kde zastávala funkci přednosty právního odboru. Od října 1945 zasedala jako poslankyně Národního shromáždění (NS). Na svůj mandát rezignovala po únorovém komunistickém státním převratu dne 10. 3. 1948. V té době byla tzv. akčním výborem Ústředního národního výboru hl. města Prahy přeložena na dovolenou s čekaným, počátkem června téhož roku však opět nastoupila do služby v referátu pro školství, vědy a umění, kde pracovala až do svého zatčení dne 27. 9. 1949. Dne 8. 6. 1950 byla ve vykonstruovaném politickém monstrprocesu odsouzena pro „velezradu“ a „vyzvědačství“ k trestu smrti a dne 27. 6. 1950 byla popravena.
Přes pokusy o přešetření jejího případu v 60. a počátkem 70. let se plné rahabilitace dočkala až po pádu komunistického režimu, kdy generální prokurátor České republiky v červnu 1990 její trestní stíhání zastavil. V roce 2019 jí byl ministerstvem obrany přiznán status účastnice odboje a odporu proti komunismu.

Prameny

Archiv bezpečnostních složek - sb. Správa vyšetřování StB – vyšetřovací spisy MV (V), arch. č. V-6301 MV.

Archiv Poslanecké sněmovny - f. Poslanci a senátoři Národního a Federálního shromáždění, inv. č. 829.

K dalšímu čtení

DVOŘÁKOVÁ, Zora – DOLEŽAL, Jiří: O Miladě Horákové a Milada Horáková o sobě. Praha: Eva – Milan Nevole, 2001. DVOŘÁKOVÁ, Zora: To byla Milada Horáková: ve fotografiích a dokumentech. Praha: Eva – Milan Nevole, 2009. IVANOV, Miroslav: Milada Horáková: Justiční vražda. Praha: Nakladatelství XYZ, 2018. SYNEK, Jan. Mám klid ve svém svědomí. Milada Horáková ve střetu s komunistickým režimem. Praha: Ústav pro studium totalitních režimů, 2020.
i
Narození:
25. 12. 1901
Královské Vinohrady (Praha)
Úmrtí:
27. 6. 1950
Praha
Člen KSČ:
Ne
Národnost:
česká
Manžel / manželka:
Bohuslav Horák (1899)
Děti:
Jana (1933)