Bedřich Hostička

Narodil se do rodiny pražského policejního inspektora. Po vychození obecné školy navštěvoval reálné gymnázium na Praze XII., kde v roce 1933 maturoval. Poté nastoupil na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, kterou sice v roce 1939 dokončil, k jeho promoci však nedošlo v důsledku uzavření českých vysokých škol nacisty (dodatečně se tak stalo v roce 1945). Během studia práv taktéž absolvoval v letech 1935−1937 Svobodnou školu politických nauk. Kromě toho také složil státní zkoušku z účetnictví. Již v průběhu vysokoškolských studií pracoval jako úředník na pražském bolivijském konzulátu. Za nacistické okupace byl krátce zaměstnán jako úředník u firmy na vývoz dřeva a poté u pojišťovny „Star“, odkud v březnu 1940 přešel do sdružení zvaného „Hospodářská skupina průmyslu železa a kovů“, která fungovala při Ústředním svazu průmyslu v Praze. Zde působil i v poválečném období až do roku 1948, postupně ve funkcích referenta, revizora a tajemníka. V květnu 1945 se zúčastnil Pražského povstání a stal se členem Revolučního národního výboru na Staroměstské radnici. Od roku 1945 se politicky angažoval v ČSL. Byl jednatelem a místopředsedou její 2. místní organizace na Praze XIII. a působil také jako organizační referent stranického okresu Prahy XIII. V lidovecké straně zasedal i v centrálních hospodářských orgánech, byl členem ústředního sekretariátu, předsednictva Lidové akademie a v letech 1945−1948 zastupoval stranu v retribuční komisi Zemského národního výboru v Čechách. Po komunistickém únorovém státním převratu v roce 1948 dále působil ve stranických strukturách „obrozené“ ČSL jako vedoucí tajemník právního odboru na ústředním sekretariátu či coby osobní tajemník ministra dopravy Aloise Petra. Dne 22. 8. 1949 byl zatčen Státní bezpečností a posléze obviněn ze špionáže, rozvracení republiky a přípravy protistátního puče.

Dne 8. 6. 1950 stanul před senátem Státního soudu Praha jako jeden z obžalovaných v monstrprocesu s „Miladou Horákovou a spol.“ Na základě rozsudku byl uznán vinným ze spáchání zločinů velezrady a vyzvědačství a odsouzen k 28 letům odnětí svobody. Trest si odpykával na Mírově, v Leopoldově a ve Valdicích. K jeho podmínečnému propuštění došlo až v roce 1963. Po návratu na svobodu pracoval v letech 1963−1968 jako dělník v národním podniku Stavby silnic a železnic v Rakovníku. V důsledku okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy odešel v srpnu 1968 do exilu ve Švýcarsku, kde pracoval u Creditbank. Angažoval se v emigrantských uskupeních, např. jako předseda organizace bývalých československých politických vězňů ve Švýcarsku. K jeho plné rehabilitaci došlo krátce po pádu komunistického režimu v roce 1990.

Archiv bezpečnostních složek - sb. Správa vyšetřování StB – vyšetřovací spisy (V), arch. č. V-6301 MV.

Národní archiv - sb. Správa Sboru nápravné výchovy (SSNV), vězeňský spis Bedřicha Hostičky.

TOMEŠ, Josef: Bedřich Hostička. In: Biografický slovník českých zemí. Hom−Hoz. Praha: Academia – Historický ústav AV ČR, 2005, s. 119.