Walter Jacobi

Pocházel z rodiny knihkupce z Mnichova, kde taktéž absolvoval v letech 1915‒1919 evangelickou obecnou školu a Maxmiliánovo gymnázium. Maturitu nakonec složil v roce 1929 na elitním gymnáziu Schulpforta v Naumburgu an der Saale. Poté vystudoval práva na univerzitách v Jeně, Tübingenu a Halle an der Saale. V lednu 1935 nastoupil jako úředník k Okresnímu soudu v Hohenmölsenu. Již během svých studií v Jeně se stal přívržencem nacistického hnutí, v roce 1929 vstoupil do NSDAP a v létě 1930 se stal členem stranických ozbrojených úderných oddílů Sturmabteilung (SA). V srpnu 1935 začal pracovat u Zemského soudu v Berlíně a zároveň také u Hlavního úřadu stranické nacistické bezpečnostní služby SD, s čímž se vázalo jeho převedení k Schutzstaffel (SS) v září 1935, pod níž SD spadala. V rámci tzv. kulturního odboru Amt II SD-Hauptamt byl pověřen vybudováním referátu zkoumajícího tzv. Volkstum ‒ folklor, zvyky – vědeckých a krajanských svazů Němců. Zřejmě pro neshody s vedením v roce 1937 řady SD opustil a ukončil i své angažmá u zemského soudu, načež nastoupil jako justiční úředník k soudu ve Weissenfelsu an der Saale. V důsledku anšlusu Rakouska v březnu 1938 byl povolán zpět k SD, kde posléze zpracovával sudetoněmeckou problematiku pro její využití v politickém nátlaku na Československo. Po nacistické okupaci zbytku českých zemí v březnu 1939 byl povolán do protektorátu Čechy a Morava, kde působil jako vedoucí referátu B5 pražského vedoucího úseku SD (Leitabschnitt Prag, SD-LA), který se zabýval legálními politickými uskupeními Čechů, např. Národním souručenstvím, Vlajkou či dalšími fašistickými organizacemi. Díky jeho informacím byli identifikováni a posléze popraveni studentští vůdci spojení s nepokoji kolem pohřbu zabitého studenta Jana Opletala. Také v dalších letech byl jednou z klíčových postav nacistického zpravodajského aparátu, jehož poznatky byly využívány k eliminaci tuzemského odboje. V lednu 1940 se stal vedoucím oddělení B zaměřujícího se na tzv. vnitropolitické otázky protektorátu. Po nástupu zastupujícího říšského protektora se aktivity SD zintenzivnily a Jacobi na Heydrichův popud vydal propagandistickou publikaci „Golem… Metla Čechů. Rozklad českého nacionalismu“, v níž dával rozpad první republiky za vinu „židozednářskému spiknutí“ v jejím vedení. V roce 1942 byl v hodnosti SS-Sturmbannführera jmenován zástupcem velitele SD-LA Praha, později velitelem. V létě 1942 dokončil reorganizaci SD v protektorátu, jež se více než předtím orientovala především na „badatelskou“, resp. zpravodajsko-analytickou činnost v rámci vnitřního zpravodajství (např. nálady obyvatelstva). V lednu 1943 byl povýšen do hodnosti SS-Obersturmbannführera a až do konce války zůstal na vedoucí pozici v SD-LA Praha. Ke konci okupace se snažil uprchnout přes Plzeň do amerického zajetí. Po svém zadržení americkými jednotkami strávil několik měsíců v internaci a po převozu do Bavorska byl v důsledku chyby jednoho z důstojníků propuštěn na svobodu. Pod změněným jménem hledal v chaosu poválečného Německa svoji rodinu a mezitím pracoval na letišti ve Schleissheimu u Mnichova, kde došlo v září 1945 k jeho opětovnému dopadení a následné deportaci do bývalého koncentračního tábora v Dachau. Odtud byl v únoru 1946 předán do ČSR, kde se záhy poté zúčastnil v roli svědka procesu s K. H. Frankem. Dne 3. 5. 1947 sám stanul před Mimořádným lidovým soudem v Praze, byl odsouzen k trestu smrti a téhož dne popraven oběšením.

DVOŘÁK, Marek: Walter Jacobi (1909 – 1947), velitel vedoucí úřadovny SD v Praze a jeho poválečné osudy. Bakalářská práce. Brno: Masarykova univerzita 2015. KRČMÁŘ, Dalibor: Walter Jacobi. „Vysloveně intelektuální typ“ v čele protektorátního SD. In: Terezínské listy. Sborník Památníku Terezín, 2011, č. 39, s. 28‒52.