Vojtěch Jančík

Absolvoval reálné gymnázium a Právnickou fakultu Univerzity Komenského v Bratislavě. Již na střední škole se angažoval v levicových studentských organizacích. V roce 1931 se stal členem Komunistické strany Československa (KSČ) a posléze působil v bratislavském oblastním stranickém vedení. Za svoje politické aktivity byl v první polovině 30. let dvakrát soudně trestán. Po návratu z vojenské prezenční služby v roce 1934 působil jako advokátní koncipient v Košicích a v rámci své stranické činnosti se zaměřil na komunistickou agitaci mezi příslušníky armády. V letech 1937−1938 pracoval jako tajemník poslaneckého klubu KSČ v Praze. Po vzniku samostatného Slovenského státu a okupaci českých zemí v březnu 1939 odešel do exilu. Nejdříve pobýval v Polsku a posléze přesídlil do Velké Británie, kde se živil jako lesní dělník a dále se angažoval ve stranické práci. Po napadení Sovětského svazu (SSSR) nacistickým Německem v červnu 1941 se přihlásil do Československé zahraniční armády, v jejíchž jednotkách sloužil na západní frontě do konce války. Po demobilizaci v srpnu 1945 nastoupil zaměstnání v sekretariátu Ústředního výboru KSČ (ÚV KSČ), kde měl na starosti kádrovou problematiku v národohospodářském oddělení, po reorganizaci zastával pozici referenta pro vyhledávání a školení kádrů. V lednu 1949 přešel do Bratislavy, kde pracoval v kádrovém oddělení na sekretariátu ÚV Komunistické strany Slovenska (ÚV KSS) jako referent pro hospodářské kádry. Tuto pozici zastával do ledna 1952, kdy došlo k jeho zatčení.

Během procesu s „Rudolfem Slánským a spol.“ vystoupil jako svědek. Dne 28. 5. 1954 byl sám odsouzen ke 12 letům odnětí svobody. Jeho vina měla spočívat v dosazování nepřátelských osob do státního a stranického hospodářského aparátu. V březnu 1959 byl podmíněně propuštěn na svobodu. Poté pracoval jako skladník v Košicích. V roce 1963 byl rehabilitován.

Archiv bezpečnostních složek - f. Ministerstvo národní bezpečnosti (MNB), arch. č. MNB-68.