Vojtěch Jandečka

Pocházel z početné rodiny malorolníka z jižních Čech. Po absolvování základního školního vzdělání v Neurazech a v Nepomuku maturoval v roce 1936 na Jirsíkově gymnáziu v Českých Budějovicích a poté studoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Po nacistické okupaci byl zatčen v listopadu 1939 ve spojitosti s organizací pohřbu zastřeleného studenta Jana Opletala a zavlečen do koncentračního tábora v Sachsenhausenu, odkud ho propustili v roce 1942 s podlomeným zdravím. Poté byl chvíli zaměstnán jako úředník u Národní pojišťovny v Praze, načež působil dva roky u Výsadní obilní společnosti. V roce 1944 byl přidělen v rámci tzv. totálního nasazení jako pomocný dělník k firmě Peška, velkoobchod s bramborami v Praze, kde setrval až do osvobození v květnu 1945. Během okupace se po návratu z koncentračního tábora taktéž zapojil do odboje v rámci jím založené skupiny „Studentské hnutí odporu v Praze“, která se zaměřovala na distribuci protinacistických letáků a přípravu na budoucí znovuotevření vysokých škol uzavřených okupanty v listopadu 1939. Taktéž se angažoval během květnového Pražského povstání v roce 1945. Po osvobození dokončil v říjnu 1945 přerušená právnická studia a nastoupil jako úředník na ministerstvo zdravotnictví, kde pracoval do února 1946. Od 1. 3. 1946 poté působil jako smluvní úředník v Generálním sekretariátu hospodářské rady při předsednictvu vlády, kde byl později jmenován do funkce vrchního ministerského komisaře. Zároveň se také angažoval jako funkcionář a předseda obětí nacistické perzekuce studentů „17. listopadu 1939“ ve Svazu osvobozených politických vězňů a pozůstalých po politických obětech nacismu a fašismu (SOPVP). Coby křesťan se po válce politicky profiloval v Československé straně lidové (ČSL), v níž se snažil společně s několika dalšími členy (např. Ing. Jaroslavem Cuhrou) zorganizovat při Ústředním sekretariátu odbor tvořený někdejšími protinacistickými odbojáři a politickými vězni. V roce 1946 vystoupil jako jeden ze svědků represí vůči vysokoškolským studentům při procesu s K. H. Frankem.

V důsledku únorového komunistického státního převratu v roce 1948 byl tzv. vyakčněn ze SOPVP a v následujícím období se kolem sebe snažil soustředit křesťansky založené osoby pro možné budoucí vytvoření politického subjektu s křesťansko-demokratickým programem v případě změny politických poměrů. Taktéž se podílel na zorganizování schůzky členů někdejších nekomunistických stran, na níž byla přítomna i JUDr. Milada Horáková, na faře ve Vinoři, kterou později Státní bezpečnost (StB) interpretovala jako „spiklenecké“ setkání za účelem vytvoření „rozvratnického centra“. Dne 19. 1. 1949 byl Jandečka zatčen a vyšetřován v Uherském Hradišti a v Praze. Dne 1. 7. 1949 byl odsouzen společně s kolegou Františkem Boublíkem Státním soudem Praha – oddělení Brno v rámci tzv. orelských procesů za velezradu ke dvaceti letům odnětí svobody. Verdikt potvrdil dne 26. 4. 1950 i odvolací Nejvyšší soud. V rámci politického monstrprocesu s Miladou Horákovou byl navržen jako jeden ze svědků, nakonec se však přelíčení nezúčastnil, neboť odmítl podat křivou výpověď. Vězněn byl na Borech a v uranových lágrech na Jáchymovsku, později v Ilavě a Leopoldově. Podmínečně propuštěn byl s vážnými zdravotními problémy na rozsáhlou amnestii pro politické vězně v květnu 1960. Krátce pracoval jako pomocný dělník v klempírně Obvodního stavebního podniku v Praze na Smíchově a poté jako účetní v národním podniku Domácí potřeby v Praze-Vysočanech. V roce 1961 byl opětovně zatčen a vyšetřován pro údajnou přípravu „obnovy křesťansko-demokratické strany“, za což byl odsouzen pro „podvracení republiky“ Městským soudem v Praze ke čtyřem letům odnětí svobody, k čemuž se vázalo dokončení původního „podmínečně“ prominutého trestu. Propuštěn na svobodu byl opět podmínečně a v tristním zdravotním stavu v roce 1964. V rámci uvolnění politických poměrů během tzv. pražského jara v roce 1968 se angažoval za rehabilitace politických vězňů. Díky přijetí zákona o soudní rehabilitaci byl nejprve Zvláštním senátem Městského soudu v Praze v květnu 1969 zproštěn po přezkumném rehabilitačním řízení odsuzujících rozsudků, avšak po odvolání prokuratury, novele rehabilitačního zákona a následném nástupu tzv. normalizace v důsledku okupace vojsky Varšavské smlouvy byl původní verdikt zrušen, a k jeho soudní rehabilitaci došlo až in memoriam po pádu komunistického režimu v roce 1989.

Archiv bezpečnostních složek - sb. Správa vyšetřování StB – vyšetřovací spisy arch. č. V-2681 BN a V-4447 MV.

SLINTÁK, Petr: Zapomenuté portréty – Vojtěch Jandečka (online, cit k 22. 2. 2026): https://plus.rozhlas.cz/zapomenute-portrety-vojtech-jandecka-6634605