Josef Kalfus

Vyrůstal v Železném Brodě v početné rodině se sedmi sourozenci. Po nedokončených studiích na gymnáziu absolvoval obchodní akademii a v letech 1897‒1920 pracoval jako berní úředník v Domažlicích, Náchodě, Jičíně a Nové Pace. V roce 1920 nastoupil na ministerstvo financí a v letech 1922‒1926 vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Stal se předním finančním odborníkem meziválečného Československa (ČSR) a autorem řady odborných studií (např. „Československá devalvace a řešení hospodářské krize“, 1934). V rámci ministerstva financí byl v letech 1930‒1933 přednostou studijního oddělení a v letech 1933‒1936 presidiálním šéfem. Od března 1936 do července 1937 a od října 1937 do března 1939 byl předválečným ministrem financí a v této funkci setrval i po dobu druhé světové války. Po podepsání mnichovské dohody v září 1938 se zapojil do pomoci Čechům nuceně opouštějícím Sudety, Slovensko a Podkarpatskou Rus (např. sehnáním pražského bytu aktivně podpořil rodinu sokolského funkcionáře Jana Zelenky-Hajského, jenž se později zapojil do spolupráce s parašutisty vyslanými z Velké Británie spáchat atentát na Reinharda Heydricha). Na přímý pokyn prezidenta Edvarda Beneše se zasloužil o přesun finančních prostředků do zahraničí pro potřeby exilového odboje. V březnu 1939 nechal zničit důležité dokumenty a napomohl odchodu generálního ředitele Československé zbrojovky Eduarda Outraty do exilu a i v následujícím období udržoval spojení s domácím (např. spolupráce s předsedou vlády gen. Aloisem Eliášem) i zahraničním odbojem. Na druhou stranu byl za protektorátu oceňován i německou správou, a obdržel dokonce také Svatováclavskou orlici I. stupně se zlatým věncem, zároveň však dovedně kamufloval své kontakty s odbojem. Spojku mezi ním a exilovou vládou v Londýně představoval Zdeněk Bořek Dohalský až do svého zatčení v roce 1941. Po válce stanul v roce 1946 před Národním soudem jako člen protektorátní vlády, avšak po uznání svých odbojových zásluh byl propuštěn bez potrestání. Poté se stáhl z veřejného života.

Po únoru 1948 se stal pro komunistický režim politicky nežádoucí osobou. Byl mu zabaven majetek a jeho rodina byla diskriminována – příbuzní nesměli studovat na politicky exponovaných školách, včetně právnických fakult. Do konce života pak pracoval jako účetní u různých firem na Turnovsku.

JANEČKOVÁ, Eva: Proces s protektorátní vládou. Praha: Libri, 2012. TOMEŠ, Josef a kol.: Český biografický slovník XX. století. II. díl K–P. Praha – Litomyšl: Petr Meissner – Paseka, 1999, s. 27. Wikipedie – Otevřená encyklopedie: JUDr. Josef Kalfus (online, 1. 3. 2026): cs.wikipedia.org/wiki/Josef_Kalfus2.