Karel Klapálek

V roce 1911 absolvoval české státní reálné gymnázium v Praze a poté pracoval jako účetní. Po vypuknutí první světové války narukoval do rakousko-uherské armády a byl odvelen na východní frontu. V září 1915 padl do ruského zajetí a v březnu 1916 vstoupil do České družiny, s níž se účastnil řady bitev. Po návratu do nově vzniklého Československa (ČSR) zůstal dále v armádě a ve 20. letech působil u vojenských jednotek v Plzni, Brně či v Užhorodě. V roce 1932 se stal profesorem taktiky na Vojenské akademii v Hranicích na Moravě. V letech 1937−1938 pak sloužil v Českých Budějovicích. V důsledku demobilizace československé armády po nacistické okupaci v březnu 1939 odešel pracovat k živnostenskému referátu v Českých Budějovicích a zároveň se zapojil do odboje v rámci vojenské organizace Obrana národa. V květnu 1940 odešel do exilu a byl přidělen k československým jednotkám v Palestině. V lednu 1940 byl jmenován velitelem Čs. pěšího praporu 11 – Východního, s nímž se zúčastnil bojů v Libanonu, Sýrii a při obraně Tobruku. V červenci 1943 se přesunul do Velké Británie, kde byl koncem března 1944 jmenován přednostou I. odboru exilového ministerstva národní obrany (MNO) v Londýně. Poté v srpnu 1944 odletěl do Sovětského svazu (SSSR) posílit důstojnický sbor 1. čs. armádního sboru v SSSR při bojích v Karpatsko-dukelské operaci. Jako velitel 3. samostatné čs. brigády se zúčastnil osvobozování Slovenska. V dubnu 1945 převzal po gen. Ludvíku Svobodovi, který se stal ministrem národní obrany, velení nad celým armádním sborem. Po válce byl od října 1945 velitelem Vojenské oblasti 1 (VVO 1) v Praze a v dubnu 1946 dosáhl hodnosti armádního generála. Po komunistickém únorovém státním převratu v roce 1948 zůstal velitelem VVO 1 a vstoupil do Komunistické strany Československa (KSČ). V únoru 1951 odešel, oficiálně ze „zdravotních důvodů“, do výslužby. Dne 20. 11. 1952 byl zatčen, posléze degradován a obviněn z údajného „sabotování výstavby armády“.

Dne 13. 11. 1954 byl odsouzen k šestiletému vězení. Díky intervenci prvního tajemníka ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu N. S. Chruščova a sovětských maršálů G. K. Žukova a I. S. Koněva byl v dubnu 1956 propuštěn z valdické věznice. V červenci téhož roku byl zbaven původních obvinění a byla mu vrácena hodnost armádního generála.

Národní archiv - sb. Správa sboru nápravné výchovy (SSNV), vězeňský spis Karla Klapálka.

BÍLEK, Jiří: Klapálek Karel. Vojenské osobnosti odboje 1939–1945. Praha: VHÚ Praha – VHÚ Bratislava, 2005, s. 133−134.