František Klíma

Obecnou školu vychodil v letech 1907–1912 v Líbeznicích a na Zbraslavi, kde jeho otec působil jako dozorce Finanční stráže. Poté navštěvoval osmileté gymnázium, které zakončil maturitou v roce 1920. V letech 1920–1924 vystudoval Vysokou školu obchodní při Českém vysokém učení technickém v Praze. Po získání inženýrského titulu nastoupil vojenskou prezenční službu, kterou ukončil v prosinci 1925. Po krátkém období bez zaměstnání, pracoval od dubnu 1926 jako smluvní úředník a později coby přednosta komise Revizního odboru ministerstva financí. Koncem roku 1928 vstoupil do služeb Městské spořitelny na Královských Vinohradech, která se později stala součástí Spořitelny Pražské. Politicky se angažoval na přelomu dvacátých a třicátých let v Československé národní demokracii, posléze od roku 1934 v ČSNS. Ke konci nacistické okupace se na Spořilově zúčastnil Pražského povstání. V poválečném období byl v letech 1945–1946 vedoucím úředníkem a v letech 1946–1947 ředitelem Spořitelny Pražské a zasedal také coby člen finanční kontrolní komise Ústředního národního výboru hlavního města Prahy. V rámci ČSNS působil od května 1945 ve funkcích důvěrníka jedné z místních organizací a místodůvěrníka okresního výkonného výboru. Koncem roku 1947 byl jmenován členem hospodářské rady, ústředního poradního orgánu předsednictva ČSNS a národně socialistických členů vlády, který předkládal svoje expertní posudky (např. rozbory připravovaných zákonů) pro různé národohospodářské oblasti, peněžnictví, zemědělství, živnosti apod. Po komunistickém únorovém státním převratu v roce 1948 přišel vlivem čistek o ředitelskou funkci a nadále zastával ve spořitelně pozici úvěrového referenta. Dne 23. 11. 1949 byl zatčen Státní bezpečností (StB) a posléze obviněn z ilegálního působení v „protistátní“ tzv. hospodářské radě tvořené po únoru 1948 někdejšími národněsocialistickými experty na národohospodářské a ekonomické oblasti, kteří měli za úkol vypracovat nový hospodářský program pro období po změně politických poměrů, a taktéž bylo jejich úkolem „vyzvídat“ špionážní zprávy určené pro zahraniční exil. František Klíma měl být dle interpretace StB ústřední postavou podílející se na vypracování „hospodářského programu“ a expertem na oblast „průmyslu“ a „hospodářství“.

V průběhu monstrprocesu s „Miladou Horákovou a spol.“ vystoupil jako jeden ze svědků. O několik měsíců později pak ve dnech 25.−27. 7. 1950 stanul před senátem Státního soudu v Praze jako obžalovaný ve dvanáctičlenné skupině osob nazvané souhrnně jako „František Klíma a spol.“ (či také „Hospodářská rada“). Byl uznán vinným ze spáchání zločinů velezrady a vyzvědačství a odsouzen k 26 letům odnětí svobody. Trest si odpykával v České Lípě (1950–1951), na Borech v Plzni (1951–1953), v Leopoldově (1953–1955), ve Valdicích u Jičína (1955–1959), a krátce také v uranovém lágru na Příbramsku. Počátkem roku 1959 mu byl trest snížen na 25 let. V té době již trpěl život ohrožujícím onemocněním – rakovinou žaludku. Jelikož se ani po chirurgickém zákroku jeho zdravotní stav nezlepšil, bylo mu nakonec povoleno dne 12. 10. 1959 šestiměsíční přerušení výkonu trestu. Zemřel o den později v jičínské nemocnici.

Archiv bezpečnostních složek - sb. Správa vyšetřování StB – vyšetřovací spisy (V), arch. č. V-6301 MV.

Národní archiv - sb. Správa Sboru nápravné výchovy (SSNV), vězeňský spis Františka Klímy.