Evžen Klinger

V roce 1924 maturoval na gymnáziu v Liptovském Svatém Mikuláši a poté studoval Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, kterou nedokončil, aby se mohl věnovat politické a novinářské činnosti. Již v době středoškolských studií působil v komunistické mládeži a v roce 1924 vstoupil do Komunistické strany Československa (KSČ). Na vysoké škole se angažoval v Komunistické studentské frakci (Kostufra), jejímž celostátním vedoucím byl v letech 1926−1927. Také se pohyboval v prostředí slovenských levicových intelektuálů kolem časopisu DAV, stýkal se s Vladimírem Clementisem a Ladislavem Novomeským a do periodika přispíval. Ve druhé polovině 20. let působil jako redaktor stranických tiskovin Pravda a Proletářka. V KSČ zastával radikální bolševickou linii dle intencí Komunistické internacionály (Kominterna). Počátkem roku 1928 byl jmenován oblastním tajemníkem KSČ v Prešově. Poté se stal krajským politickým tajemníkem v Žilině a později působil ve stejné funkci také v Bratislavě. Na V. sjezdu KSČ v únoru 1929 byl zastáncem gottwaldovského křídla, což mu vyneslo zvolení do ÚV KSČ a také se stal kandidátem politbyra (do května 1930). Vedle toho byl v roce 1929 jmenován politickým tajemníkem nově utvořeného Celoslovenského kraje KSČ. Kvůli zapojení se do činnosti jedné z „ultralevých frakcí“ byl z tajemnické pozice odvolán a vrátil se zpět do Prahy, kde působil jako novinář v Rudém právu, Tvorbě či v Haló novinách. Ve svých článcích se věnoval národohospodářským a zahraničněpolitickým tématům. V letech 1931–1932 byl za svou novinářskou činnost odsouzen ke 14 měsícům odnětí svobody. Z obavy před dalšími tresty žil posléze v ilegalitě a po amnestii v roce 1935 řídil bratislavskou redakci Pravdy, ústřední tiskový orgán KSČ pro Slovensko. Ve druhé polovině 30. kritizoval oficiální politiku Kominterny, což mu vyneslo nařčení z tzv. trockismu, zbavení všech stranických funkcí a vyloučení z KSČ. Po nacistické okupaci v březnu 1939 odešel přes Polsko do Anglie, kde pobýval celou válku. V exilu udržoval kontakty s uprchlými členy KSČ, pracoval jako redaktor týdeníku Čechoslovák a od roku 1942 jako smluvní úředník MZV. Po osvobození v květnu 1945 se vrátil do vlasti a dále působil na MZV. Nejprve byl referentem informačního a tiskového odboru a po únorovém komunistickém převratu v roce 1948 se díky svému příteli, ministru V. Clementisovi, stal jeho přednostou. V červenci 1948 mu bylo obnoveno členství v KSČ. Dne 29. 9. 1949 došlo k jeho zatčení a posléze i dalšímu vyloučení z KSČ.

Během hlavního „procesu s Rudolfem Slánským a spol.“ vystoupil jako svědek a poté svědčil i v procesu se „slovenskými buržoazními nacionalisty“. Ve vyšetřovací vazbě měl vážné zdravotní problémy související s tuberkulózou. Nakonec byl dne 21. 12. 1953 odsouzen k 15 letům odnětí svobody za „vyzvědačství“. V roce 1956 došlo na základě revize ke zrušení rozsudku a následné rehabilitaci. Na svobodě se živil jako nakladatelský redaktor, překladatel anglo-americké literatury či jako autor slovníků a publicista. Koncem roku 1966 byl znovu přijat do KSČ. Ve druhé polovině 60. let podporoval „obrodný proces“ a na jaře 1968 se stal ředitelem Státního zdravotnického nakladatelství Avicenum, v němž působil i po okupaci vojsky Varšavské smlouvy až do jara 1970. V roce 1968 byl také členem Ústředního výboru Svazu československých novinářů. V důsledku nastupující tzv. normalizace byl vyhozen ze zaměstnání a potřetí vyloučen z KSČ.

NEDVĚD, Jiří: Klinger Evžen. In: ANEV, Petr – BÍLÝ, Matěj (eds.): Biografický slovník vedoucích funkcionářů KSČ (1921–1989) A–K. Praha: Academia – ÚSTR, 2018, s. 588−590.