Marie Kohlíčková

Po sňatku přijala příjmení Kohlíčková a dne 26. 12. 1921 se jí narodil v Buštěhradě syn Jaroslav. Již v jeho raném věku zemřel jeho otec a Marie se synem se v roce 1931 přestěhovala do Lidic, kde našla zaměstnání jako skladnice v konzumní prodejně „Včela“. V Lidicích žila ve vztahu s Josefem Sajdlem (1898–1942), zedníkem z Mšece, jenž se v roce přistěhoval do Lidic, kde pracoval u firmy „Hrabě a Lozovský v Kladně“. Byl jedním z mužů zastřelených 10. června 1942 při vyhlazení Lidic. Mariin syn Jaroslav po absolvování měšťanské školy v Buštěhradě vystudoval obor strojního zámečníka a nastoupil do závodů Poldiny hutě v Kladně. Rodinné vazby jej spojovaly s dalšími lidickými obyvateli – jeho švagrovou byla Anna Horáková, provdaná Kohlíčková. V červnu 1942 byl Jaroslav ve svých pouhých jednadvaceti letech zastřelen spolu s ostatními lidickými muži. Marie sama sdílela tragický osud lidických žen. Po vypálení obce byla odvlečena do koncentračního tábora Ravensbrück, kde jí bylo přiděleno vězeňské číslo 11755. Pobyt v lágru znamenal pro ni i ostatní ženy nesmírně těžkou zkoušku, během níž ztratila nejen domov, ale i nejbližší členy rodiny – syna a druha. Přesto dokázala přežít a po skončení války se vrátila do obnovených Lidic, kde zůstala až do konce svého života. Přes ztráty, jež ji těžce poznamenaly, se zapojila do poválečné obnovy a stala se součástí komunity pečující o zachování památky zničené vesnice.

KYNCL, Vojtěch: Lidice – zrození symbolu. Praha: Academia, 2015.