Alice Kohnová-Glasnerová

Narodila se do rodiny ředitele továrny na celulózu v Ružomberoku. Po vychození obecné školy navštěvovala tamní státní reálné gymnázium, kde 14. 6. 1923 maturovala. Následovalo studium na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kterou úspěšně dokončila v prosinci 1927. V letech 1928–1929 absolvovala advokátní koncipientskou praxi u JUDr. Gejzy Politzera (Gejzy Pavlíka) v Ružomberoku a posléze i v dalších advokátních kancelářích tamtéž či v Žilině. V srpnu 1929 se vdala za odborného lékaře Ervína Kohna a o čtyři roky později si v Žilině otevřela vlastní advokátní kancelář, kterou provozovala až do roku 1937. Spolkově a politicky se angažovala v žilinské Dělnické akademii a v Československé stran sociálně demokratické dělnické. Zároveň však sympatizovala s Komunistickou stranou Československa (KSČ), jejíž členkou se stala zřejmě v roce 1936. V letech 1937–1938 se účastnila v rámci tzv. interbrigád španělské občanské války, přičemž pracovala jako úřednice v Československé nemocnici J. A. Komenského v Guadalajare či v dalších zdravotnických zařízeních. Po návratu do ČSR koncem září 1938 se stala členkou Okresního výboru KSČ v Žilině a ve stranické práci pokračovala ilegálně také po zákazu činnosti KSČ v říjnu 1938. Koncem téhož roku se přestěhovala do Prahy a po okupaci zbytku českých zemí nacistickým Německem odešla v květnu 1939 do exilu v Belgii, odkud po asi pětiměsíčním pobytu odcestovala přes Francii do USA, kam se mezitím odebral její manžel, jenž byl původem Američan. V USA pracovala jako tajemnice Hlavní předsedkyně Slovenského dělnického spolku v New Yorku a v Pittsburghu. Zároveň se také angažovala ve spolupráci s Komunistickou stranou USA (KS USA). Během svého pobytu v exilu se blíže seznámila s bratry Noelem a Hermannem Fieldovými, kteří v rámci americké unitářské humanitární organizace (Unitarian Service Committee, USC) organizovali pomoc antifašistickým emigrantům a Židům a zároveň plánovali poválečnou pomoc východoevropským zemím, např. ve formě podpory dětských domovů, nemocnic a dodávek zdravotnického materiálu. Od září 1944 do února 1946 studovala obor národního hospodářství na Graduate Faculty of Arts New York University (titul Master of Arts, MA), zatímco její manžel působil jako vedoucí lékařských misí USC v Evropě. V červnu 1946 se vrátila do vlasti, kde se nastoupila do kabinetu náměstka generálního sekretariátu hospodářské rady při předsednictvu vlády. V červnu 1947 místo opustila a společně s manželem pobývali v souvislosti s jeho působením u USC v evropských metropolích (např. Vídeň, Ženeva) či v USA. Po únorovém komunistickém převratu v ČSR v roce 1948 se v březnu téhož roku vrátila do Prahy, kde nastoupila zaměstnání národohospodářské referentky u místopředsedy vlády Viliama Širokého. Na této pozici setrvala do srpna 1948, kdy přešla jako vedoucí sociálního odboru do národního podniku Československé hotely v Praze. Dne 7. 7. 1949 byla zatčena Státní bezpečností (StB) v souvislosti se zadržením svých známých Gejzy Pavlíka a Noela Fielda, jenž byl označován za „mezinárodního amerického špiona“. Dle pozdější vlastní výpovědi spolupracovala ve vyšetřovací vazbě s orgány ministerstva vnitra, jejichž vyšetřovatelům hlásila zprávy z cely zadržené národněsocialistické poslankyně Fráni Zeminové. Po asi devíti měsíčním věznění byla na zákrok Karla Švába propuštěna, načež nastoupila zaměstnání v plánovacím oddělení Ústřední národní pojišťovny v Praze. V březnu 1951 se rozvedla, načež začala opět používat své dívčí příjmení „Glasnerová“. Dne 18. 6. 1951 došlo k jejímu druhému zatčení v důsledku opětovného podezření ze „špionáže“.

Po tříleté vyšetřovací vazbě byla dne 15. 6. 1954 odsouzena Nejvyšším soudem v Praze k osmi letům odnětí svobody ve vykonstruovaném procesu společně s MUDr. Dobrou Kleinovou pro trestný čin vyzvědačství, jehož se měla dopustit během svých poválečných kontaktů se „špionem“ Noelem Fieldem. Již během vyšetřovací vazby a posléze i ve výkonu trestu trpěla vážným onemocněním („tuberkulóza páteře“ či „Pottova nemoc“), což zřejmě také přispělo k revizi jejího případu. Na základě rozsudku prezidia Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 1955 byla propuštěna na svobodu.

Archiv bezpečnostních složek - sb. Ministerstvo národní bezpečnosti (MNB), arch. č. MNB-41, sv. 1–2. f. Velitelství StB (310), sign. 310-118-8 f. Inspekce ministra vnitra (A 8), inv. j. 6.