Václav Kopačka
Vysoký armádní důstojník, přednosta prvorepublikového 2. (zpravodajského) oddělení štábu Zemského vojenského velitelství (ZVV) v Praze a tzv. samostatné zpravodajské skupiny 2. oddělení Hlavního štábu Ministerstva národní obrany (HŠ MNO), vojenský a letecký přidělenec ve Švýcarsku, vojenský akademik.
Účast v procesech
1946, Karl Hermann Frank
| Role: znalec
| znalec z oboru vojenského zpravodajství
Životopis
Po maturitě narukoval v roce 1914 do rakousko-uherské armády, v jejíchž řadách bojoval na východní frontě. V listopadu 1918 se přihlásil do formující se československé armády a v roce 1919 se zúčastnil bojů proti Maďarské republice rad na Slovensku a s Polskem o Těšínsko. Poté nadále zůstal v československé armádě a v roce 1928 absolvoval Vysokou školu válečnou v Praze, což mu do budoucna umožnilo zastávat vysoké velitelské a štábní funkce. Od února 1929 začal působit na 2. (zpravodajském) oddělení ZVV v Praze, kde se v roce 1935 stal přednostou. Po vzniku sborového stupně velení nastoupil jako přednosta 2. oddělení štábu velitelství pražského I. sboru. Posléze stanul v čele tzv. samostatné zpravodajské skupiny 2. oddělení HŠ MNO. Po okupaci zbytku českých zemí nacistickým Německem v březnu 1939 a zrušení československé armády přešel do protektorátního ministerstva školství a národní osvěty, kde zůstal do počátku roku 1942, kdy odešel do výslužby. Poté pracoval jako expedient v tiskárně. V květnu 1945 se aktivně zúčastnil Pražského povstání. Po osvobození byl reaktivován v armádě a povýšen do hodnosti plukovníka. Opětovně působil u 2. oddělení HŠ MNO. V roce 1946 vystoupil jako jeden ze znalců vojenského zpravodajství v retribučním procesu s K. H. Frankem.
V letech 1947–1948 zastával funkci vojenského a leteckého přidělence ve Švýcarsku. V období po komunistickém únorovém státním převratu v roce 1948 byl povolán zpět do Československa, kde absolvoval Nejvyšší vojenskou akademii v Praze, načež působil ve vysokých štábních funkcích na velitelství Vojenské oblasti 4 v Bratislavě a po reorganizaci u 2. vojenského okruhu v Trenčíně. Posléze byl také náčelníkem Vojenské katedry Univerzity Karlovy a od roku 1952 přednášel na Katedře válečných dějin na Vojenské akademii v Praze. V září roku 1953 došlo k jeho propuštění do zálohy. V pozdějších letech žil v Praze a v Poděbradech.
K dalšímu čtení
VYHLÍDAL, Milan: Výzvědné středisko I Praha (1936‒1939) a jeho nástupci. Příspěvek k fungování zpravodajské služby před druhou světovou válkou. In: Vojenská história. Časopis pre vojenskú históriu, múzejníctvo a archívnictvo. Bratislava: Vojenský historický ústav, 2025, roč. 29, č. 2, s. 7‒28.
i
Narození:
23. 8. 1894
Horušice (okr. Třeboň)
Horušice (okr. Třeboň)
Úmrtí:
16. 4. 1978
Praha
Praha
Člen KSČ:
Ano
Národnost:
česká
Manžel / manželka:
Stanislava Bogusiewiczová (1899)
Děti:
Jaroslav (1927)