Vladimír Kozák

V letech 1918‒1922 vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze a od roku 1919 se taktéž politicky angažoval v Československé straně sociálně demokratické dělnické, za niž neúspěšně kandidoval do poslanecké sněmovny v přerovské volební župě v roce 1929. Po vystudování práv působil ve dvacátých letech u Krajského soudu v Levoči a v letech 1935‒1945 u Okresního soudu civilního pro vnitřní Prahu. Dne 14. 8. 1945 jej prezident republiky Edvard Beneš jmenoval přednostou Mimořádného lidového soudu (MLS) v Praze, kterým byl až do ukončení činnosti soudu v rámci první retribuce roce 1947. Jako jeden ze čtyř zástupců československé justice byl taktéž jako pozorovatel krátkodobě vyslán k Mezinárodnímu soudnímu tribunálu do Norimberku. Významným momentem jeho činnosti bylo předsednictví nad jedním z nejvýznamnějších válečných procesů v Československu, kdy vedl proces proti Karlu Hermannu Frankovi od března do dubna 1946.

V roli soudce se účastnil také dalších velkých poválečných retribučních procesů, např. s bývalým náměstkem pražského primátora Josefem Pfitznerem, někdejším státním zástupcem zvláštního soudu v Praze Kurtem Blaschtowitschkou, velitelem pořádkové policie a zastupujícím říšským protektorem Kurtem Daluegem, celou skupinou členů gestapa na Kladně v čele s Haraldem Wiesmannem nebo poslanci Sudetendeutsche Partei „Hansem Krebsem a spol.“. Z celého osazenstva MLS v Praze vynesl nejvíce trestů smrti, celkem dvaadvacet. Pod jeho vedením byla zajištěna přísná práva obhajoby, ačkoliv předseda musel balancovat mezi veřejným očekáváním spravedlnosti, dobovou politikou a právními normami. Tato role představuje klíčový příklad aplikace československé justiční spravedlnosti v poválečném období a byla vzorem pro další válečné procesy v zemi.

ŠLOUF, Jakub – NĚMEČKOVÁ, Daniela a kol.: Mimořádný lidový soud v Praze (1945–1948): Retribuce jako služební úkol na hraně možností i profesní cti zaměstnanců justice, Praha 2020.