Jaroslav Krejčí

Po maturitě na gymnáziu v Uherském Hradišti absolvoval v letech 1911‒1916 Právnickou fakultu české Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze, načež nastoupil jako úředník na moravském místodržitelství v Brně, po vzniku samostatného Československa v roce 1918 přešel na vzniklou zemskou politickou správu v Brně. V roce 1920 se přemístil do Prahy, kde působil nejdříve jako vrchní odborový rada prezidia ministerské rady, v letech 1921‒1938 pak jako tajemník u Ústavního soudu, jehož se stal v roce 1938 předsedou. Zároveň byl v letech 1928‒1938 členem zemského zastupitelstva v Čechách za Československou stranu národně socialistickou (ČSNS), jejímž členem byl od roku 1919. V roce 1936 se habilitoval na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně jako soukromý docent pro obor ústavního práva, o dva roky později byl v lednu 1938 jmenován mimořádným profesorem. Byl uznávaným odborníkem na ústavní právo, k němuž publikoval řadu odborných studií, a mimoto též redigoval časopis „Moderní stát“ (1928‒1945). V letech 1936‒1938 byl také vedoucím sekretariátu Právní rady, což byl poradní orgán předsedy vlády. V období druhé republiky byl od 1. 12. 1938 do 15. 3. 1939 ministrem spravedlnosti ve vládě Rudolfa Berana a zároveň stál v čele vládní komise zabývající se problematikou postavení německé menšiny v českých zemích. V období okupace zůstal ministrem spravedlnosti ve všech protektorátních vládách a kromě toho byl také od února 1940 jmenován náměstkem předsedy vlády a současně pověřen vedením ministerstva zemědělství, v jehož čele setrval do ledna 1942. Od září 1941 do ledna 1942 byl také úřadujícím náměstkem předsedy vlády, v kteréžto funkci zastupoval zatčeného předsedu vlády gen. Ing. Aloise Eliáše. Posléze působil od ledna 1942 do ledna 1945 jako předseda protektorátní vlády a v období května 1944 až ledna 1945 vyřizoval agendu úřadu nemocného státního prezidenta Emila Háchy. V lednu až květnu 1945 byl opětovně jmenován do funkce náměstka předsedy vlády. Po osvobození byl v květnu 1945 zatčen a obviněn z kolaborace.

Dne 31. 7. 1946 byl po procesu se členy protektorátní vlády odsouzen k 25 letům vězení. Zbytek života strávil ve věznicích v Praze, Plzni, na Mírově a v Leopoldově. Zemřel po převozu do vězeňské nemocnice v Praze na Pankráci v důsledku akutního zhoršení zdravotního stavu.

NĚMEČEK, Jan: Jaroslav Krejčí. In: KOLÁŘ, František a kol.: Politická elita meziválečného Československa. Kdo byl kdo 1918‒1938. Praha: Historický ústav Akademie věd ČR, 1998, s. 139‒140. TOMEŠ, Josef a kol.: Český biografický slovník XX. století. II. díl K–P. Praha – Litomyšl: Petr Meissner – Paseka, 1999, s. 177. Wikipedie – Otevřená encyklopedie: Jaroslav Krajčí (online, 5. 3. 2026): https://cs.wikipedia.org/wiki/Jaroslav_Krej%C4%8D%C3%AD#/media/Soubor:Jaroslav_Krej%C4%8D%C3%AD.jpg.