Menu

Jiří Křížek

Právník, účastník protinacistického odboje, majitel bratislavské a pražské advokátní kanceláře, knihkupecký příručí.

Účast v procesech

1950, Proces s vedením záškodnického spiknutí proti republice – Horáková a spol., Direktorium, Akce Střed  |  Role: obžalovaný  |  odsouzen, 22 let vězení

Životopis

Narodil se do rodiny úředníka a ředitele banky Slavie. Měl sestru Bělu, která se v dospělosti provdala za českého národohospodáře, sociálnědemokratického poslance a později rektora Vysoké školy obchodní v Praze profesora Josefa Macka. Po vychození obecné školy studoval v letech 1905–1912 české osmileté gymnázium na Královských Vinohradech. Po maturitě začal navštěvovat Právnickou fakultu české Karlo-Ferdinandovy univerzity, studií však musel zanechat v důsledku vypuknutí první světové války a narukování do rakousko-uherské armády. Sloužil na východní frontě, kde byl v roce 1915 těžce raněn. Po vyléčení byl zařazen jako instruktor výcviku nováčků a na frontu se již do konce války nedostal. Po vzniku Československa (ČSR) v roce 1918 se zúčastnil bojů na Slovensku proti maďarským vojskům, kde sloužil jako velitel setniny prvního dobrovolnického pluku. Do zálohy odešel v hodnosti štábního kapitána. Po návratu z armády dodělal přerušená právnická studia a v letech 1920–1924 působil jako advokátní koncipient v bratislavských kancelářích JUDr. Milana Ivánky a JUDr. Ľudevíta Medveckého. Dne 1. 1. 1925 si otevřel vlastní advokátní kancelář v Bratislavě, kterou provozoval do konce třicátých let, kdy musela být zavřena v důsledku politické krize a rozpadu ČSR. V meziválečném období byl členem Republikánské strany zemědělského a malorolnického lidu. Po přestěhování do Prahy si otevřel novou advokátní kancelář, která však příliš neprosperovala. Chyběla stálá klientela i známosti získané na Slovensku, navíc nezastupoval u německých soudů, což jeho praxi taktéž výrazně limitovalo. Věnoval se tedy více kauzám majetkového charakteru – nejvíce času mu v letech 1940–1942 zabralo zastupování klienta při prodeji sanatoria v Budapešti. V roce 1940 se taktéž zapojil do protinacistického odboje ve spojení se zpravodajskou skupinou kolem JUDr. Emila P. Lányho (1879–1945), která měla spojení s londýnskou exilovou vládou. V období květnového Pražského povstání v roce 1945 působil u velitelství revoluční gardy okrsku Malá strana – ministerstvo financí. Po osvobození se politicky angažoval v Československé straně lidové (ČSL). Zároveň se v rámci své pražské advokátní praxe zaměřil na spolupráci s britským zastupitelským úřadem i rakouským vyslanectvím, k čemuž v roce 1948 přibylo také zastupování indického velvyslanectví v Praze. Jeho klientelu tvořily zejména zahraniční osoby z vyšších společenských vrstev, napojené na uvedené zastupitelské úřady (např. rakouská šlechta). Po únorovém komunistickém státním převratu byl v roce 1949 Krajským sdružením advokátů donucen zavřít svoji advokátní praxi. V polovině února 1950 došlo k jeho zatčení Státní bezpečností (StB). Později byl obviněn ze špionáže pro britskou zpravodajskou službu (např. měl předat zprávu o procesu s gen. Heliodorem Píkou), zorganizování ilegálního přechodu hraničního pásma Leopoldu Šternbergovi či z pomoci při emigraci dalším příslušníkům bývalé šlechty (např. Karlu Schwarzenbergovi). Nakonec byl na poslední chvíli připojen k osobám figurujícím v procesu s „Miladou Horákovou a spol.“, s nimiž se osobně vůbec neznal.
Dne 8. 6. 1950 byl odsouzen v rámci přelíčení nazvaném „Proces s vedením záškodnického spiknutí proti republice se skupinou Dr. Milady Horákové.“ Státním soudem Praha byl uznán vinným ze spáchání trestných činů velezrady a vyzvědačství a odsouzen ke 20 letům vězení. Trest si odpykával na Mírově, ve Valdicích (1955–1958), v Leopoldově (1958–1962) a v Ilavě (1962–1963). Jako na údajného „přímého agenta nepřátelských rozvědek“ se na něj nevztahovala žádná z amnestií vyhlášených v průběhu 50. a počátku 60. let. Soudem nebyla vyslyšena ani jeho žádost o obnovu trestního stíhání z konce 50. let. Na svobodu byl s podlomeným zdravím podmínečně propuštěn až dne 13. 12. 1963 na základě individuální amnestie prezidenta republiky. Poté se živil jako knihkupecký příručí.

Prameny

Archiv bezpečnostních složek - sb. Správa vyšetřování StB – vyšetřovací spisy (V), arch. č. V-6301 MV.

Národní archiv - sb. Správa Sboru nápravné výchovy (SSNV), vězeňský spis Jiřího Křížka.

K dalšímu čtení

TOMAN, Petr – ŠEBESTA, Ondřej – MAČÁKOVÁ, Eva: Advokáti proti totalitě – JUDr. Jiří Křížek (online, 1. 4. 2025): https://www.advokatiprotitotalite.cz/jiri-krizek/zivotopis
i
Narození:
27. 5. 1893
Královské Vinohrady (okr. Praha)
Úmrtí:
5. 9. 1975
Praha
Člen KSČ:
Ano
Národnost:
česká
Manžel / manželka:
Anna Matějovská (1898)