Jan Kuthan

Pocházel z početné statkářské rodiny a stejně jako jeho otec a bratři Jaroslav a Karel se celý život věnoval zemědělství. V roce 1911 absolvoval reálku v Hradci Králové a poté studoval dva roky na Vysoké zemědělské škole v Berlíně. V roce 1913 nastoupil praxi u svého otce na pronajatém statku ve Starých Ždánicích u Pardubic. V letech 1914−1918 bojoval v řadách rakousko-uherské armády na východní frontě. Po vzniku Československa (ČSR) si pronajal velkostatek v Hrobicích u Pardubic, který v roce 1922 převzal jeho otec a dále pokračoval ve vedení rozsáhlého zemědělského hospodářství v Lesonicích u Moravských Budějovic (okr. Třebíč). V roce 1926 si společně s mladším bratrem Karlem pronajal statek v Želeticích u Znojma a v roce 1927 získal tzv. zbytkový statek v Šumvaldu, který mu byl zabrán Němci po odstoupení pohraničních území v důsledku mnichovské dohody v roce 1938. Během druhé světové války hospodařil v Lesonicích, k čemuž přidal pronajaté pozemky v Popovicích na Uherskohradišťsku. V rámci veřejné činnosti zastával od roku 1943 funkci předsedy Okresního svazu pro zemědělství a lesnictví v Moravských Budějovicích, za což v roce 1944 obdržel „Svatováclavskou orlici“, protektorátní vyznamenání založené státním ministrem pro Čechy a Moravu K. H. Frankem, což na něj po válce vrhalo stín podezření z kolaborace a podpory okupantů. Na druhou stranu se i se svými bratry podílel na podpoře komunistické odboje. Po válce se stal v roce 1945 členem Československé strany národně socialistické (ČSNS) v Moravských Budějovicích. Počátkem roku 1948 se společně s bratry Jaroslavem a Karlem seznámil s brněnským krajským tajemníkem Komunistické strany Československa (KSČ) Ottou Šlingem, s jehož pomocí se po komunistickém únorovém převratu v roce 1948 všichni tři bratři uplatnili coby odborníci na zemědělskou problematiku ve stranických a státních službách. Se souhlasem nejvyšších stranických orgánů a ministra zemědělství Júlia Ďuriše, se Jan Kuthan stal ministerským zemědělským expertem, mezi jehož úkoly patřily především kontroly a expertízy hospodaření Československých státních statků. Tuto pozici zastával do roku 1949, kdy počátkem ledna nastoupil jako ředitel Státního statku v Židlochovicích na Brněnsku, jímž byl až do března 1950. Dne 25. 11. 1950 byl zatčen v souvislosti s kauzou Otto Šlinga a posléze obviněn ze záměrné sabotáže budování ČSSS.

Dne 30. 4. 1952 byl souzen v procesu společně se svými bratry Jaroslavem a Karlem a odsouzen na 25 let odnětí svobody. K jeho podmíněnému propuštění na svobodu došlo až 31. 8. 1963. Poté se živil jako dělník a v září 1966 se díky obnovenému procesu dočkal rehabilitace.

Archiv bezpečnostních složek - sb. Správa vyšetřování StB – vyšetřovací spisy (V), arch. č. V-1679 MV.