Matyáš Lewinter

Vystudoval chemický obor na Vysoké škole technické v Praze. Specializoval se na chemické a technické odvětví sklářské výroby a v roce 1928 získal doktorát z technických věd. V letech 1927−1932 pracoval u firmy Inwald sklárny v Praze jako sklářský chemik, poté do roku 1939 vykonával zaměstnání u firem Rodina, nakladatelství a tiskárna v Praze, a Schulz, tiskárna v Praze. Za války pracoval kvůli svému židovskému původu jako dělník a prohlížeč skla u firmy Přibík a Fišer v Holešovicích. V lednu 1945 byl deportován do koncentračního tábora v Terezíně, kde se dočkal konce války. Po osvobození vstoupil do Komunistické strany Československa (KSČ) a od června do listopadu 1945 pracoval u firmy Weimann, závody na výrobu tabulového a zrcadlového skla. V rámci práce ve stranickém aparátu zastával v letech 1945−1948 funkci předsedy sekce Národohospodářské komise Ústředního výboru KSČ (ÚV KSČ) zabývající se sklářstvím. V listopadu 1945 byl jmenován náměstkem generálního ředitele Československých závodů sklářských, n. p., jejichž generálním ředitelem se stal po komunistickém únorovém převratu v květnu 1948. Ve vrcholné funkci působil do října 1951 a po odvolání dostal práci ve Výzkumném sklářském ústavu v Hradci Králové, kde byl zaměstnán až do svého zatčení v září 1953.

Dne 7. 8. 1954 byl odsouzen k 16 letům odnětí svobody coby tzv. židovský buržoazní nacionalista. Trest si odpykával na Mírově, na Pankráci či v Leopoldově, kde v prosinci 1959 zemřel na rakovinu plic. V roce 1963 byl rehabilitován.

Archiv bezpečnostních složek - f. Ministerstvo národní bezpečnosti (MNB), arch. č. MNB-31;

Národní archiv - sb. Správa sboru nápravné výchovy (SSNV), vězeňský spis Matyáše Lewintera.