Bohumír Liška

Narodil se do početné rodin strojního zámečníka. Po vychození obecné školy navštěvoval osmileté reálné gymnázium. V letech 1923−1928 vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze a absolvoval také čtyři semestry fakulty Přírodovědecké. Kvůli neutěšené finanční situaci musel již od středoškolských studií soukromě doučovat a živit se i manuální prací. V letech 1923−1926 se politicky angažoval v sociálně demokratick straně. Po vysokoškolských studiích nastoupil dvouletou vojenskou prezenční službu (1928−1930), po jejímž vykonání se stal advokátním koncipientem v kanceláři JUDr. Valnického v Mukačevě na Podkarpatské Rusi. V letech 1931−1932 byl koncipientem u Zemského úřadu v Praze a po absolvování soudcovské čekatelské služby se stal v roce 1935 okresním soudcem v Pardubicích, kde působil až do období po nacistické okupaci. V prosinci 1945 byl přeložen ke Krajskému soudu v Chebu, kde posléze působil v rámci poválečných retribucí u Mimořádného lidového soudu. Po ukončení prvního retribučního období byl od srpna 1947 jmenován do funkce vedoucího Pojišťovacího soudu v Chebu. V roce 1946 se rozvedl s první manželkou Blaženou, s níž měl jednoho syna. V únoru 1949 si vzal za ženu Ludmilu Šimonovou, jež měla z prvního manželství již šestiletou dceru Vladimíru. Politicky aktivní byl od července 1945 do března 1947 v Komunistické straně Československa (KSČ), avšak pro neshody s jejím chebským okresním tajemníkem z ní vystoupil. Během únorové vládní krize v roce 1948 byl tzv. vyakčněn ze soudcovské funkce a v červenci téhož roku nastoupil zaměstnání u národního podniku Československé stavební závody (ČSSZ) v Chebu, později byl převeden na krajské ředitelství ČSSZ v Karlových Varech, kde pracoval jako právní referent. V únoru 1949 byl zatčen a poslán komisí do tábora nucených prací v Dolním Jiřetíně, v jehož rámci byl „přikázán“ jako horník do dolu. Dne 14. 7. 1949 byl zatčen Státní bezpečností (StB) a posléze obviněn z organizování „sabotážní“ skupiny na Mostecku a předávání špionážních zpráv do zahraničí ve spolupráci s JUDr. Jiřím Křížkem, jenž byl odsouzen v rámci monstrprocesu „dr. Milada Horáková a spol.“ k 22 letům odnětí svobody. Bohumír Liška vystoupil v rámci uvedeného přelíčení jako jeden ze svědků.

Souzen byl ve dnech 13.−15. 7. 1950 v Mostě před senátem Státního soudu Praha v patnáctičlenné skupině osob souhrnně pojmenované jako „Bohumír Liška a spol.“ Byl uznán vinným ze spáchání zločinů velezrady a vyzvědačství k doživotnímu trestu odnětí svobody, později sníženému na 25 let. Trest si odpykával ve věznicích a lágrech v Litoměřicích a Leopoldově. Na svobodu byl podmínečně propuštěn počátkem února 1964 na základě rozhodnutí Okresního soudu v Trnavě. V rámci rehabilitačních řízení se koncem 60. let vyjádřil ke své údajné trestné činnosti z přelomu 40. a 50. let. Dle jeho výpovědi byl odsouzen pro aktivity, jichž se nedpustil. Na druhou stranu přiznal, že s pomocí Jiřího Křížka a dalších osob zprostředkoval ilegální přechody hranic členům šlechtických rodin Kinských a Dobřenských, za což však souzen nebyl.

Archiv bezpečnostních složek - sb. Správa vyšetřování StB – vyšetřovací spisy (V), arch. č. V-6301 MV.

Národní archiv - sb. Správa Sboru nápravné výchovy (SSNV), vězeňský spis Bohumíra Lišky.

KAPLAN, Karel: Druhý proces Milada Horáková a spol. – rehabilitační řízení 1968–1990. Praha: Karolinum, 2008, s. 318−321.