Eugen Löbl

Po maturitě na Vyšší průmyslové škole v Bratislavě pokračoval v dalším studiu na Vysoké škole pro světový obchod ve Vídni. Během vysokoškolských studií se angažoval ve skupině levicových intelektuálů okolo časopisu DAV a v této době si vytvořil vztahy s budoucími významnými osobnostmi slovenského politického života (např. L. Novomeský, G. Husák, V. Clementis). Pod jejich vlivem se stal roku 1931 členem Komunistické strany Československa (KSČ). V letech 1926−1938 působil jako pojišťovací úředník v italské firmě Riunione Adriatica di Cisurita se sídlem v Bratislavě. Ve 30. letech také navštívil Sovětský svaz (SSSR), o němž pod pseudonymem „J. Les“ vydával články, a od roku 1937 pracoval jako tajemník Svazu přátel SSSR v Československu. Po okupaci českých zemí v březnu 1939 odešel do Londýna, kde pracoval v britské pomocné organizaci Českého svěřeneckého fondu uprchlíků (Czech Refugee Trust Fund, předtím British Commitee for Refugees from Czechoslovakia), jež pomáhala tuzemským emigrantům ve Velké Británii. Od roku 1941 byl také tajemníkem Svazu československo-britského přátelství. Roku 1943 si jej exilový ministr zahraničních věcí Jan Masaryk vybral jako svého poradce pro ekonomické otázky a záležitosti spojené s fungováním Správy Spojených národů pro pomoc a obnovu (United Nations Relief and Rehabilitation Administration, UNRRA). Zúčastnil se první konference UNRRA v americkém Atlantic City v listopadu 1943. Poté působil jako úředník na exilovém Ministerstvu hospodářské obnovy a pracoval na své studii o dějinách a technice zahraničního obchodu, jejíž rukopis však orgány Státní bezpečnosti (StB) roku 1949 zničily. Po návratu do osvobozeného Československa vykonával funkci náměstka na Ministerstvu zahraničního obchodu. V listopadu 1949 byl zatčen jako jeden z prvních z řady pozdějších obžalovaných v tzv. "Procesu s vedením protistátního spikleneckého centra v čele s Rudolfem Slánským" a tři roky strávil ve vyšetřovací vazbě.

Dne 27. 11. 1952 byl v hlavním procesu s „Rudolfem Slánským a spol.“ odsouzen na doživotí. Trest si odpykával v pankrácké věznici, kde roku 1955 prodělal těžký infarkt. V témže roce mu byl trest snížen na 25 let odnětí svobody a roku 1960 byl z vězení propuštěn na základě amnestie prezidenta republiky. Po návratu pracoval jako skladník v podniku Oděvy Bratislava. V roce 1963 byl rehabilitován a od roku 1964 působil na pozici ředitele krajské pobočky Státní banky československé se sídlem v Bratislavě. V době uvolnění poměrů během pražského jara mohl v roce 1968 konečně vydat svou dlouho připravovanou knihu Svědectví o procesu. V ní vylíčil útrapy a psychický nátlak ze strany vyšetřovatelů StB v průběhu vazby a procesu. Kniha se po svém vydání stala bestsellerem, nicméně po invazi vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 byla záhy zakázána. V éře pražského jara se výrazným způsobem zapojoval do společenské diskuse v oblasti ekonomiky a patřil k blízkým spolupracovníkům autora připravované ekonomické reformy, místopředsedy československé vlády Oty Šika. Ve svých úvahách kladl důraz na zefektivnění fungování socialistického hospodářství formou sladění centrálně plánované ekonomiky s mechanismy trhu, přičemž zdůrazňoval význam ekonomické samostatnosti podniků. V květnu 1968 mu prezident republiky Ludvík Svoboda propůjčil Řád práce za „dlouholetou a obětavou politickou a veřejnou činnost“. Po okupaci Československa se rozhodl pro emigraci. Odešel do Rakouska a posléze do USA, kde mezi lety 1969 a 1975 přednášel ekonomii na několika univerzitách. Současně působil v exilovém Světovém kongresu Slováků jako jeho místopředseda a hlavní národohospodářský odborník.

Archiv bezpečnostních složek - sb. Ministerstvo národní bezpečnosti (MNB), arch. č. MNB-1, sv. 5.

CHADIMA, Jan: Rudolf Slánský. Praha: Vyšehrad, 2022. KAČKOVIČOVÁ, Mária: Galéria osobností: Eugen Löbl. In: Biatec. Odborný časopis Národní banky Slovenska, č. 1/2003, s. 21. LÖBL, Evžen. Jak jsem se přiznal. Reportér: týdeník pro politiku, kulturu a sport. Praha: Čs. svaz novinářů, 1968, roč. 3, č. 19 (příloha), s. I–III. LÖBL, Eugen. Svedectvo o procese s vedením protištátneho sprisahaneckého centra na čele s Rudolfem Slánským. Bratislava: Vydavateľstvo politickej literatúry, 1968.