Josef Mainer

Od roku 1913 studoval práva na Právnické fakultě české Karlo-Ferdinandovy Univerzity, která v důsledku branné povinnosti a první světové války dokončil na Univerzitě Karlově v roce 1923. Poté začal pracovat jako úředník na Policejním ředitelství v Plzni, kde se později stal policejním komisařem. V polovině 30. let působil ve funkci policejního ředitele v Mostě, v roce 1939 se stal policejním ředitelem v Plzni. V období nacistické okupace se zapojil se svým bratrem do odboje v rámci Petičního výboru věrni zůstaneme (PVVZ) a pohyboval se také ve strukturách zastřešující organizace Ústředního vedení odboje domácího (ÚVOD). V rámci svých rezistenčních aktivit získával informace o nacistických policejních a vojenských jednotkách a společně se svými kolegy se snažil mařit vyšetřování gestapa. V pozdější době došlo k jeho přeložení do Prahy, kde se zapojil do aktivit odbojového „Přípravného revolučního národního výboru“. V červnu 1944 byl zatčen gestapem a do osvobození v květnu 1945 vězněn na Pankráci. Po okupaci se opětovně vrátil do Plzně, kde v poválečném období zastával funkci vládního rady na Ředitelství národní bezpečnosti. V tomto období sympatizoval s politikou Československé strany národně socialistické a kritizoval snahu komunistů po ovládnutí bezpečnostních složek. V roce 1946 vystoupil jako jeden ze svědků v retribučním procesu s K. H. Frankem, při němž popisoval vyšetřovací vazbu na gestapu.

V období předcházejícím vládní krizi v únoru 1948 byl komunistickým ministerstvem vnitra prohlášen za „nespolehlivého“, posléze zbaven funkce a dán do výslužby. Po komunistickém státním převratu odešel do exilu, v němž se zapojil do protikomunistického odboje v rámci zpravodajské skupiny gen. Františka Moravce, přičemž po nějaký čas působil ve výcvikovém centru kurýrů v Bruchsalu, kde učil mladé kurýry navazovat kontakty a pracovat v utajení při jejich ilegálních návratech do Československa. Zřejmě byl také členem vrcholného exilového politického orgánu Rady svobodného Československa. V průběhu první poloviny 50. let odešel do USA, kde později pracoval jako právník.

Archiv bezpečnostních složek - Správa vyšetřování StB, vyšetřovací spis arch. č. V-5621 MV; fond Stíhání nacistických válečných zločinců (f. 325), sign. 325-94-5.

BLAŽEK, Petr: Vila „Okopanina“. Výcvikové centrum kurýrů v Bruchsalu v letech 1949‒1950. In: SVOBODA, Libor – TICHÝ, Martin (eds.): Cesty za svobodou. Kurýři a převaděči v 50. letech 20. století. Praha 2014. OLIBERIUS, Vít: Plzeňský odboj za druhé světové války. Diplomová práce. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni, 2019.