Jaroslav Mareš

Narodil se jako nemanželský syn tovární dělnice. Po vychození obecné a měšťanské školy v Hořicích absolvoval tamtéž Vyšší státní průmyslovou školu kamenosochařskou. Poté ještě studoval na hořické obchodní škole. Dne 1. 6. 1936 nastoupil zaměstnání u firmy Ústřední nákupní a prodejní družstvo mlýnů se sídlem na Praze II. V podniku prošel pozicemi referenta a kalkulanta v nákupním a prodejním oddělení. Po nacistické okupaci přešel v listopadu 1945 do firmy Slezký průmysl kamene, v jehož rámci založil družstvo z podniků konfiskovaných po odsunutých Němcích či zrádcích a kolaborantech, jehož se posléze stal místopředsedou. Mimoto byl také po určitý čas pověřen národní správou nad kamenickou firmou v Černé Vodě. Od roku 1945 se politicky angažoval v Československé straně národně socialistické (ČSNS), ve které zastával funkci člena okresního výboru, a za níž byl v květnových volbách v roce 1946 zvolen do ONV v Jeseníku. V okresním správním tělese se stal samosprávným referentem a členem rady, od podzimu 1947 byl místopředsedou a dopravním referentem. Po komunistickém státním převratu byl v březnu 1948 z družstva i z ONV tzv. vyakčněn v důsledku svého členství v ČSNS a neshod s některými komunistickými funkcionáři, kteří ho podezřívali z neochoty znárodňovat podniky zabývající se zpracováním kamene na Jesenicku. Od poloviny srpna 1948 pracoval jako kalkulant v hospodářském družstvu v Javorníku. Dne 15. 11. 1948 byl z rozhodnutí okresního akčního výboru opětovně propuštěn. Poté se i s rodinou odstěhoval k matce do Hořic a dal se k dispozici úřadu práce. V dubnu 1949 pak nastoupil jako lesní brigádník ve Špindlerově Mlýně, kde pracoval až do září téhož roku, načež byl opět bez zaměstnání. Dne 8. 11. 1949 byl zatčen Státní bezpečností (StB) a později obviněn z účasti v ilegální skupině vedeném bývalou národně socialistickou funckionářkou Antonií Kleinerovou, pro niž měl vykonávat funkci „spojky“ na Jesenicko, kde se později také údajně stal koordinátorem „protistátních“ aktivit majících za cíl uskutečnit státní převrat. V rámci monstrprocesu proti „dr. Miladě Horákové a spol.“ konaném na přelomu května a června 1950 vystoupil jako jeden ze svědků.

Ve dnech 11. – 13. 7. 1950 stanul jako obžalovaný v Olomouci před senátem Státního soudu Praha – oddělení Brno v sedmnáctičlenné skupině osob souhrnně pojmenované jako „Jaroslav Mareš a spol.“. Byl uznán vinným ze spáchání zločinů velezrady a vyzvědačství a odsouzen k 28 letům odnětí svobody, později snížených na 25 let. Trest si odpykával v lágrech při uranových dolech na Jáchymovsku a Příbramsku a později v leopoldovské věznici. Na svobodu byl propuštěn na základě amnestie v květnu 1962. V rámci rehabilitačních řízení z konce 60. let popřel, že by setkání s Kleinerovou naplňovala nějakou formu „protistátních“ aktivit, a také přenášení vzkazů (např. zprávu od Huberta Ripky) nepovažoval za ilegální činnost.

Archiv bezpečnostních složek - sb. Správa vyšetřování StB – vyšetřovací spisy (V), arch. č. V-2534 OV; sb. Správa vyšetřování StB – vyšetřovací spisy (V), arch. č. V-6301 MV.

Národní archiv - sb. Správa Sboru nápravné výchovy (SSNV), vězeňský spis Jaroslava Mareše.

KAPLAN, Karel: Druhý proces Milada Horáková a spol. – rehabilitační řízení 1968–1990. Praha: Karolinum, 2008, s. 305−307.