Koloman Moškovič

V roce 1924 maturoval na gymnáziu v Košicích a již v tomto období se zapojil do dělnického hnutí. V letech 1924−1925 navštěvoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, studia však nedokončil. V roce 1925 vstoupil do KSČ a svůj další život spojil s dráhou „profesionálního revolucionáře“. V letech 1925−1926 pracoval jako úředník v advokátní kanceláři v Košicích a posléze působil v období let 1926−1929 jako redaktor a šéfredaktor maďarského tiskového orgánu strany „Munkása“ v Košicích a v Ostravě. Během vnitrostranické krize ve druhé polovině 20. let podporoval Gottwaldovu frakci volající po bolševizaci KSČ dle direktiv z Moskvy. V letech 1929−1931 byl redaktorem „Munkása“ a „Pravdy“ a tajemníkem Oblastního výboru KSČ v Bratislavě. Ve 30. letech dále působil jako novinář (např. tiskoviny „Bolševik“, „Lidový deník“, „Magyár Nap“) a zároveň se stal instruktorem KSČ pro Slovensko a Zakarpatskou Ukrajinu (1931−1932) či později střídavě pro Slovensko, Zakarpatskou Ukrajinu a stranické kraje Ostrava a Hodonín (1934−1936). V letech 1934−1936 byl členem ÚV KSČ a zároveň se z něj stal jeden z hlavních představitelů KSČ na Slovensku, přičemž zde z vrcholných funkcí zastával post vedoucího tajemníka a vedoucího agitačně-propagačního oddělení celoslovenského vedení KSČ. Za svoji politickou činnost byl v letech 1932−1936 několikrát vězněn. V období zhoršení mezinárodních vztahů a po podpisu mnichovské dohody došlo dne 6. 10. 1938 na zasedání celoslovenského vedení KSČ k jeho pověření funkcí politického vedoucího tříčlenného vedení (společně s Karolem Bacílkem a Júliusem Ďurišem) vytvořeného pro případ zákazu činnosti KSČ. Po ustavení samostatného Slovenského státu a okupaci zbytku českých zemí nacisty utekl před hrozícím zatčením v květnu 1939 do exilu ve Velké Británii, kde působil do konce války jako člen tamního londýnského stranického vedení, přičemž se svými aktivitami výrazně angažoval zejména mezi maďarskou emigrací. Po osvobození působil v letech 1945−1946 jako pracovník a vedoucí Ústřední politické školy při ÚV KSČ v Praze. V roce 1946 byl vyslán do Bratislavy, kde bylo jeho úkolem pomáhat v předvolební kampani a posilovat pozice Viliama Širokého proti tzv. povstaleckému vedení KSS. Po volbách v květnu 1946 zůstal dále na Slovensku, kde od podzimu téhož roku zastával funkci tajemníka ÚV KSS (členem ÚV KSS byl v letech 1946−1951) s kompetencemi v organizačních otázkách a zároveň začal používat variantu svého jména jako „Koloman Moško“, což znělo „slovenštěji“ (později se opět uváděl jako „Koloman Moškovič“). Po únorovém komunistické státním převratu v roce 1948 se významně spolupodílel na budování totalitního režimu, např. při koncipování programu výstavby socialistické společnosti v podmínkách Slovenska či při perzekuci odpůrců režimu. Na IX. sjezdu KSČ byl v květnu 1949 kooptován do ÚV KSČ, kde setrval do roku 1951. Od přelomu 40. a 50. let se nad ním již začala pomalu „stahovat mračna“, když se jeho jméno objevilo ve výpovědích údajného maďarského „velezrádce“ Lázsló Rajka a první sovětští „bezpečnostní poradci“ v ČSR se začali zajímat o jeho osobu. Prozatím se však, alespoň navenek, nic nedělo a ještě v době po vypuknutí kampaně proti tzv. slovenským buržoazním nacionalistům na jaře 1950 byl zvolen na IX. sjezdu KSS v květnu 1950 členem předsednictva a tajemníkem ÚV KSS, jímž zůstal až do konce roku 1951. To už se však přiblížil jeho definitivní pád související s rozbíhajícími se čistkami ve stranickém aparátu. V lednu 1952 byl odvolán ze všech funkcí a dosazen na post ředitele Univerzitní knihovny v Bratislavě. K jeho zatčení došlo v listopadu 1952 krátce před monstrprocesem s „Rudolfem Slánským a spol.“

V květnu 1954 byl odsouzen pro velezradu na dvanáct let vězení. Trest si odpykával v Leopoldově. V důsledku prvních přešetřování porušování tzv. socialistické zákonnosti tzv. Barákovou komisí mu byl trest zmírněn na čtyři roky a vlivem amnestie se dočkal v červenci 1955 propuštění na svobodu. V letech 1956−1964 pracoval jako redaktor Učitelských novin a v roce 1963 byl rehabilitován.

MAŤOVČÍK, Augustín a kol.: Slovenský biografický slovník. IV zväzok M−Q. Martin: Matica slovenská, 1990, s. 224−225. PEŠEK, Jan: Moškovič Koloman. In: ANEV, Petr – BÍLÝ, Matěj (eds.): Biografický slovník vedoucích funkcionářů KSČ (1921–1989) L–Z. Praha: Academia – ÚSTR, 2018, s. 91−93.