Josef Musil

Po absolvování obecné školy a tří tříd měšťanské školy se v roce 1917 vyučil kolářem. Počátkem roku 1918 byl naverbován do rakousko-uherské armády a krátce sloužil na frontě v oblasti Albánie. Po skončení první světové války pracoval v letech 1919−1920 na rodinném hospodářství v Osové Bítýšce. Koncem září 1920 byl odveden do formující se československé armády a v červnu 1921 ukončil školu pro důstojníky v záloze v hodnosti desátník aspirant. Posléze byl přidělen k dělostřelcům do Prahy, kde absolvoval zbytek prezenční vojenské služby. V roce 1922 si dálkově dodělal maturitu a v říjnu téhož roku byl přijat do druhého ročníku Vojenské akademie v Hranicích na Moravě, kterou ukončil v srpnu 1923 v hodnosti poručíka. Po absolvování aplikační školy v Olomouci byl přidělen jako poručík k dělostřeleckému pluku do Prahy, kde sloužil do roku 1933. Během pobytu v Praze studoval dálkově obor stavebního inženýrství, z něhož složil pouze první státní zkoušku. V letech 1933−1936 absolvoval Vysokou školu válečnou v Praze a po jejím ukončení působil u štábu divize v Praze, v letech 1937−1939 jako náčelník zpravodajského oddělení pražské posádky. Po nacistické okupaci v březnu 1939 a nucené demobilizaci československé armády pracoval až do května 1945 jako úředník u technických služeb Zemského úřadu v Praze. Krátce po konci druhé světové války znovu nastoupil k armádě a v červnu 1945 se opětovně stal přednostou zpravodajského oddělení pražské posádky. V téže době taktéž vstoupil do Komunistické strany Československa (KSČ). V říjnu 1945 byl přeložen k rozvědné vojenské zpravodajské složce se zaměřením na Polsko. V prosinci 1946 následovalo přemístění k vojenskému obrannému zpravodajství (OBZ či od dubna 1946 zváno 5. odd. hl. štábu). Aktivně se podílel na komunistickém únorovém státním převratu v roce 1948 a posléze i na přípravách politických procesů proti odpůrcům režimu. V prosinci 1948 se stal náčelníkem 5. odd. hl. štábu na uvolněném místě po gen. Bedřichu Reicinovi, jenž byl jmenován náměstkem ministra národní obrany. V roce 1949 byl povýšen do hodnosti brigádního generála a funkci náčelníka vojenského obranného zpravodajství zastával až do 1. 3. 1951. Dne 18. 3. 1951 byl zatčen v souvislosti s „protistátní činností“ páchanou Bedřichem Reicinem v armádě.

Dne 24. 10. 1953 byl odsouzen Vojenským kolegiem Nejvyššího soudu v Praze v procesu s dalšími bývalými armádními zpravodajskými důstojníky k trestu smrti a dne 9. 1. 1954 popraven v Praze na Pankráci. V obnoveném trestním řízení v roce 1964 mu byl trest posmrtně změněn na dvanáct let odnětí svobody.

Archiv bezpečnostních složek - sb. Správa vyšetřování StB - vyšetřovací spisy (V), arch. č. V-2457 MV.

Národní archiv - sb. Správa Sboru nápravné výchovy (sb. SSNV), vězeňský spis Josefa Musila.