Josef Nedoma

Narodil se do rodiny Josefa Nedomy, železničního zřízence a organizátora dělnického hnutí v oblasti Mnichova Hradiště. Po ukončení základního školního vzdělání vychodil vyšší reálku s maturitou v Turnově a poté studoval čtyři semestry Vysoké školy obchodní v Praze. Studií byl nucen zanechat z důvodu nedostatku finančních prostředků. Posléze nastoupil jako úředník v Ústřední jednotě hospodářských společenstev v Praze, kde působil do roku 1921. V další letech pracoval jako jednatel lihovarského úřednictva či coby redaktor „Věstníku hospodářského průmyslu“. V letech 1925−1927 byl ústředním organizačním tajemníkem Národní strany práce (NSP), socialistické politické strany založené majitelem Lidových novin Jaroslavem Stránským, a vedoucím redaktorem jejího periodika „Národní práce“. Po neúspěchu NSP ve volbách a jejím pozdějším sloučení s národními socialisty přešel do nového působiště v redakci Lidových novin, kde do roku 1930 zastával pozici administrativního tajemníka. Počátkem třicátých let začal pracovat jako tajemník Jednoty soukromých úředníků, kde od roku 1935 zastával funkci generálního tajemníka. Po nacistické okupaci v březnu 1939 byl generálním tajemníkem Jednoty soukromých zaměstnanců v průmyslu a výrobních živnostech v Praze. Po rozpuštění jednot se etabloval jako hlavní tajemník odboru průmyslových zaměstnanců Národní odborové ústředny zaměstnanecké (NOÚZ), kde působil do června 1942. Jelikož se zapojil do rezistentních aktivit mezi odboráři, byl vydán příkaz k jeho „odsunutí“ do Říše a později i k zatčení. Díky známým se o chystaných perzekučních opatřeních dozvěděl a až do konce války žil v ilegalitě, nejprve na Královéhradecku a později na Jičínsku. V posledních měsících okupace se na Jičínsku také zapojil do struktur „krajského národního revolučního výboru“. Po osvobození se opětovně angažoval v Československé straně národně socialistické (ČSNS) jako její okresní důvěrník v Jičíně, později byl členem ústředního vedení. Zároveň v tamějším ONV zastával funkci průmyslového referenta a člena rady. V listopadu 1945 byl za ČSNS delegován do ZNV v Praze, v němž působil jako člen rady a referent pro průmysl. Za národní socialisty zasednul po volbách v roce 1946 také coby poslanec v Ústavodárném národním shromáždění. V parlamentu se věnoval především otázkám spjatým s průmyslem či s dvouletým hospodářským plánem. Často se také v roli přednášejícího účastnil různých krajských konferencí týkajících se hospodářské problematiky. Po únorovém komunistickém státním převratu v roce 1948 přestal být po vypršení poslaneckého mandátu politicky aktivní a nastoupil místo jako referent plánu produktivity práce a pracovních sil pro československé hornictví na generálním ředitelství národního podniku Československé doly. Dne 8. 11. 1949 byl zatčen Státní bezpečností (StB) a posléze obviněn z ilegálních schůzek s Antonií Kleinerovou a dalšími bývalými národněsocialistickými funkcionáři, pro něž údajně sbíral „špionážní“ zprávy, vypracoval elaborát týkající se hospodářských otázek, a také přislíbil proniknout do odborového hnutí za účelem jeho „rozvratu“.

V průběhu monstrprocesu proti „Dr. Miladě Horákové a spol.“ na přelomu května a června 1950 vystoupil jako jeden ze svědků prokuratury. Ve dnech 25. – 27. 7. 1950 stanul před senátem Státního soudu Praha v jedenáctičlenné skupině osob souhrnně pojmenovaných jako „Milada Šubrtová a spol.“ Výrokem soudu byl uznán vinným ze spáchání zločinů velezrady a vyzvědačství a odsouzen ke 30 letům odnětí svobody, později sníženým na 25 let. Trest si odpykával v Leopoldově (1954−1960, na Mírově (1960−1961) a ve Valdicích (1961−1962). Podmínečně propuštěn na svobodu byl až na základě amnestie prezidenta republiky v květnu 1962.

Archiv bezpečnostních složek - sb. Správa vyšetřování StB – vyšetřovací spisy (V), arch. č. V-6139 MV.

Národní archiv - sb. Správa Sboru nápravné výchovy (SSNV), vězeňský spis Josefa Nedomy.