Čestmír Nešvara

Krátce po jeho narození se rodina přestěhovala z Prahy do Jičína, kde otec sloužil jako vězeňský lékař ve Valdicích. Tři třídy obecné školy vychodil v Kartouzích a základní školní vzdělání poté dokončil v Jičíně. V témže městě absolvoval středoškolská studia na gymnáziu, avšak maturitu složil v roce 1919 v Praze, kam se rodina v důsledku otcova přeložení přestěhovala. V letech 1919−1924 vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, a později si také udělal abiturientský kurz na obchodní akademii. Od ledna 1924 byl zaměstnán jako praktikant a posléze jako auskultant u obchodního soudu v pražských Nuslích. Po dalším půlroce nastoupil v srpnu jako úředník dopravně-celního oddělení ve Škodových závodech v Praze, kde pracoval do roku 1933. Poté byl po nějakou dobu bez zaměstnání, načež sehnal zaměstnání exportního úředníka u pražské firmy Tebas. Od roku 1934 byl členem Československé strany národně socialistické (ČSNS). V období nacistické okupace byl bez zaměstnání a společně se svojí manželkou (sňatek v r. 1943) bydlel u svých rodičů na Spořilově. Po válce nastoupil jako komerční a administrativní úředník k firmě Kaliba, později národní podnik Frigera (resp. Alba), závod v Praze XIV. Po únorových událostech roku 1948 vystoupil z „obrozené“ strany socialistické a s dvouletou kandidátskou lhůtou vstoupil do Komunistické strany Československa (KSČ). V listopadu 1949 byl zatčen Státní bezpečností a posléze obviněn z velezrádné účasti v ilegální tzv. Hospodářské radě vedené Františkem Klímou, jejímž členům údajně taktéž dodával špionážní materiál týkající se národohospodářské oblasti, resp. cestovního ruchu.

Ve dnech 25. − 27. 7. 1950 stanul před senátem Státního soudu v Praze ve skupině osob souhrnně pojmenovaných jako „František Klíma a spol.“ Byl uznán vinným ze spáchání zločinů velezrady a vyzvědačství a odsouzen ke 22 letům vězení. Trest si odpykával v Leopoldově na Slovensku. Na svobodu byl podmínečně propuštěn s podlomeným zdravím na základě amnestie prezidenta republiky v roce 1960. V rámci rehabilitačního řízení koncem 60. let byl vypovídal stran své někdejší „protistátní“ činnosti, která ve skutečnosti spočívala v tom, že sestavil plán týkající se budoucí organizace cestovního ruch, jenž měl být součástí širšího hospodářského programu, kteří se bývalí členové národně socialistické strany v čele s Františkem Klímou chystali předložit ke schválení poúnorovému vedení „obrozené“ strany socialistické a v žádném případě se tedy nejednalo o „velezradu“ či „vyzvědačství“.

Archiv bezpečnostních složek - sb. Správa vyšetřování StB – vyšetřovací spisy (V), arch. č. V-6301 MV.

Národní archiv - sb. Správa Sboru nápravné výchovy, vězeňský spis Čestmíra Nešvary.

KAPLAN, Karel: Druhý proces Milada Horáková a spol. – rehabilitační řízení 1968–1990. Praha: Karolinum, 2008, s. 422−424.