Jan Anastazius Opasek

Narodil se ve Vídni českým rodičům. Jeho otec pracoval v rakouské metropoli jako hlídač ve Státním muzeu. V roce 1919 se rodina přestěhovala do Kolína, kde začal navštěvovat pěti třídní obecnou školu, po jejímž dokončení studoval kolínské reálné gymnázium, které zakončil maturitou v roce 1932. V mladistvém věku také cvičil v tělovýchovné jednotě katolického Orla. Díky nábožensky založeným rodičům a zájmu o duchovno vstoupil téhož roku do noviciátu v Břevnovském klášteře, kde studoval do roku 1935. Přijal řeholní jméno „Anastáz“ a pod vedením belgických řeholníků si osvojil křesťanskou filozofii, zejména pak dílo a myšlenky Tomáše Akvinského (1225−1274). V letech 1935−1938 se věnoval teologickému studiu na benediktýnském institutu sv. Anselma ve Vatikánu, kde dosáhl doktorátu. Po návratu byl v červenci 1938 vysvěcen na kněze a v září téhož roku se stal konventuálním převorem Břevnovského kláštera. Během okupace se zapojil do protinacistické rezistence formou pomoci pronásledovaným a jejich rodinám. Po osvobození se stal dne 12. 3. 1947 opatem břevnoského kláštera. Vedle toho se politicky angažoval v Československé straně lidové (ČSL) a věnoval se také žurnalistice, přičem v letech 1947−1948 redigoval časopis „Cesty pokoje“.

Po komunistickém státním převratu byl 19. 9. 1949 zatčen a ve vykonstruovaném procesu s „agenty Vatikánu“ odsouzen na doživotí. Trest si odpykával v Leopoldově. Propuštěn byl na amnestii prezidenta republiky v květnu 1960. V letech 1960−1968 pracoval jako stavební dělník, skladník či jako správce depozitáře grafických sbírek Národní galerie. V období pražského jara získal státní souhlas pro výkon kněžského povolání, avšak situace po okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy, jej přiměla k odchodu do exilu. Nakonec se usadil ve Spolkové republice Němeko, kde působil v benediktýnském opatství Rohr v Bavorsku. V emigraci se stal jedním z hlavních organizátorů a předsedou křesťanského laického sdružení Opus Bonum, které bylo založeno roku 1972. Stal se také autorem řady básnických sbírek, např. „Obrazy“ (1974), „Život upřený do středu“ (1979). Po pádu komunistického režimu se v roce 1990 vrátil do Československa a znovu se ujal postu opata Břevnovského opatství a později také jeho arciopatem. Zemřel 24. 8. 1999 při návštěvě kláštera Rohru, kde pobýval během exilu.

Archiv bezpečnostních složek - sb. Správa vyšetřování StB – vyšetřovací spisy (V), arch. č. V-6301 MV; sb. Svazky kontrarozvědného rozpracování (KR-MV), sign. KR-610319 MV.

TOMEŠ, Josef a kol.: Český biografický slovník XX. století. II. díl K–P. Praha – Litomyšl: Petr Meissner – Paseka, 1999, s. 493. Wikipedie – Otevřená encyklopedie, Jan Anastáz Opasek (online, 24. 4. 2025): https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Anast%C3%A1z_Opasek