Menu

Josef Pavel

Účastník španělské občanské války a protinacistického odboje, generál Sboru národní bezpečnosti, poslanec Národního shromáždění (NS), náměstek ministra vnitra, ministr vnitra.

Účast v procesech

1953, Josef Pavel  |  Role: obžalovaný  |  odsouzen

Životopis

Vyučil se obchodním příručím a poté pracoval v letech 1924–1935 v dělnických profesích jako skladník a lakýrník. Již od mládí byl aktivní v levicových mládežnických organizacích – od roku 1928 v Komunistickém svazu mládeže (Komsomol) a ve Federaci proletářské tělovýchovy. Po vstupu do Komunistické strany Československa (KSČ) absolvoval v roce 1935 Leninskou školu v Moskvě. Jako příslušník mezinárodních brigád se účastnil španělské občanské války (1936–1939). Po porážce republikánských sil byl internován ve Francii, odkud byl po nacistické okupaci transportován v roce 1941 do Alžírska. V roce 1943 byl osvobozen, přesunul se do Velké Británie a do konce války sloužil v Československé zahraniční armádě. Po okupaci nastoupil do stranického aparátu KSČ a v letech 1946−1947 působil ve funkci vedoucího tajemníka plzeňského stranického kraje. Poté se stal vedoucím bezpečnostního a obranného oddělení Ústředního výboru KSČ (ÚV KSČ). Během komunistického státního převratu v roce 1948 velel Lidovým milicím, zasedl jako poslanec do NS (1948–1951) a v listopadu téhož roku nastoupil na post náměstka ministra vnitra (1948–1950). Odpovědný byl zejména za budující se útvary Veřejné bezpečnosti, Pohraniční stráže (PS) či tábory nucených prací. Koncem srpna 1950 došlo k jeho odvolání, načež se stal prozatímním velitelem PS, v lednu 1951 pak přešel do školy ministerstva vnitra (MV) ve Slapech. Dne 2. 2. 1951 byl zatčen a později obviněn z účasti na „Slánského spiknutí“, v jehož rámci se snažil dosadit nepřátelské osoby do bezpečnostních struktur.
Dne 30. 12. 1953 byl odsouzen k 25 letům odnětí svobody, které si odpykával v Leopoldově a na Pankráci. Na základě revize procesu byl v říjnu 1955 zproštěn všech obvinění a propuštěn na svobodu. Poté pracoval v Československém svazu tělesné výchovy. V dubnu 1968 se stal ministrem vnitra, kritizoval metody práce Státní bezpečnosti (StB) a snažil se restrukturalizovat přidělený resort. Odvolán byl krátce po invazi vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 a poté až do své smrti sledován StB.

Prameny

Archiv bezpečnostních složek - sb. Ministerstvo národní bezpečnosti (MNB), arch. č. MNB-20.

Národní archiv - sb. Správa sboru nápravné výchovy (SSNV), vězeňský spis Josefa Pavla.

K dalšímu čtení

BÁRTA, Milan: K činnosti Lidových milicí v únoru 1948. In: Paměť a dějiny. Praha: ÚSTR, 2017, č. 4, s. 55–61. BÁRTA, Milan: Josef Pavel. Život a doba. Praha – Ústí nad Labem: ÚSTR – Univerzita Jana Evangelisty Purkyně, 2021. DVOŘÁČEK, Petr: Pavel Josef. In: KALOUS, Jan (ed.). Biografický slovník představitelů ministerstva vnitra v letech 1948–1989. Ministři a jejich náměstci. Praha: ÚSTR, 2009, s. 136–138.
Narození:
18. 9. 1908
Novosedly (okr. Vodňany)
Úmrtí:
19. 4. 1973
Praha
Člen KSČ:
Ano
Národnost:
česká
Manžel / manželka:
Lilly Fischlová (1918)
Děti:
Josef (1944)