Menu

Gejza Pavlík

Advokát, člen Všesvazové komunistické strany SSSR (bolševiků), vedoucí odbočky USC pro Československo, tajemník Klubu poslanců Slovenska, vedoucí Státní cestovní kanceláře.

Účast v procesech

1950, Gejza Pavlík a spol.  |  Role: obžalovaný  |  odsouzen

Životopis

V roce 1913 začal studovat práva v Budapešti, která nedokončil v důsledku vypuknutí první světové války a narukování do armády. Na východní frontě se záhy dostal do ruského zajetí a zbytek války prožil v internaci na Sibiři. Po únorové revoluci v roce 1917 a svržení carského režimu se přidal k bolševikům a stal se členem jejich strany. Po bolševickém převratu v říjnu 1918 odešel v rámci mezinárodní brigády do Maďarska, kde se podílel na ustavení diktatury proletariátu v rámci Maďarské republiky rad (březen−srpen 1919). Po porážce komunistů se vrátil do nově vzniklého Československa (ČSR), kde dokončil právnická studia (1920). Po složení advokátské zkoušky (1923) provozoval vlastní advokátní kancelář v Bratislavě a od roku 1926 v Ružomberoku. Během své praxe se profesně angažoval pro trestně stíhané představitele komunistické strany. Po vzniku Slovenského státu v březnu 1939 uprchl do exilu a posléze se usadil v Marseille, kde se stal členem kolektivu československých komunistických exulantů, z nichž řada prošla španělskou občanskou válkou. V důsledku represí byl nucen odejít v roce 1942 do neutrálního Švýcarska, kde se rovněž stýkal s řadou exulantů (např. maďarským komunistou Tiborem Szönyim) a prostřednictvím americké unitářské humanitární organizace (Unitarian Service Committee, USC) se dostal do kontaktu s Noelem H. Fieldem. Na základě jeho doporučení působil po válce do roku 1946 jako vedoucí odbočky USC pro ČSR. V této době si také změnil jméno z Politzera na Pavlíka a posléze začal pracovat jako tajemník Klubu poslanců Slovenské republiky. V říjnu 1948 se stal ředitelem Státní cestovní kanceláře a v této době spolupracoval se Státní bezpečností (StB). Koncem května 1949 byl společně se svojí manželkou zatčen v souvislosti se zadržením údajných „mezinárodních špionů“ Noela H. Fielda a Tibora Szönyiho, v jejichž výpovědích figuroval jako „americký agent“ a „trockista“.
Ve vazbě byl držen v Maďarsku a v ČSR. Dne 29. 6. 1950 došlo k jeho odsouzení k 15 letům odnětí svobody. Jeho manželka dostala v rámci téhož procesu desetiletý trest. V důsledku nového projednání případu v roce 1956 mu byla sazba snížena na deset let a v květnu 1956 byl podmínečně propuštěn na svobodu.

Prameny

Archiv bezpečnostních složek - sb. Ministerstvo národní bezpečnosti (MNB), arch. č. MNB-37; f. Sekretariát ministra vnitra (A2/1), inv. j. 806.

Národní archiv - sb. Správa Sboru nápravné výchovy (SSNV), vězeňský spis Charlotty Pavlíkové.

K dalšímu čtení

KAPLAN, Karel. Zpráva o zavraždění generálního tajemníka. Praha: Mladá fronta, 1992.
i
Narození:
24. 5. 1894
Oslany (okr. Prievidza), Slovensko
Úmrtí:

Člen KSČ:
Ano
Národnost:
slovenská
Původ:
židovský
Manžel / manželka:
Charlotta Haellerová (1896)