Zdeněk Peška

Obecnou školu navštěvoval na Praze II., kde jeho otec vlastnil obchod s chemickými potřebami. V roce 1918 maturoval na reálném gymnáziu v Křemencově ulici. Od roku 1921 se politicky angažoval v Československé straně sociálně demokratické dělnické (ČSDSD), později působil jako místní důvěrník jedné z jejích pražských organizací. V letech 1918−1923 vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze (PF UK) a mezitím si právnické vzdělání doplnil také studiem na univerzitě ve Štrasburku. Po ročním působení jako úředník u Zemské správy politické v Praze pobýval v letech 1924−1925 na státní stipendium v Paříži, kde sepsal odbornou publikaci „O dvou komorové soustavě“, díky níž se stal v roce 1926 soukromým docentem ústavního práva na Právnické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě (PF UKo). V letech 1927−1928 pobýval jako stipendista Rockefellerovy nadace v USA. V roce 1929 se stal mimořádným a v roce 1933 řádným profesorem ústavního práva na PF UKo. Během své právnické kariéry se specializoval především na ústavní právo a právně politické aspekty postavení národnostních menšin. Byl autorem řady odborných monografií – např. „Československý volební soud“ (1927), „Národní menšiny a Československo“ (1932), „Československá ústava a zákony s ní souvislé“ (1935), „Základy všeobecné státovědy“ (vysokoškolská učebnice, 1930−1934) a publikoval také v řadě odborných časopisů, např. Právníku, Právném obzoru, Revue de droit public et de la science politique. V roce 1935 kandidoval za ČSDSD do Národního shromáždění za bratislavský volební kraj, k jeho zvolení poslancem však nedošlo. Po několikaměsíčním pobytu na stáži ve Velké Británii a Francii působil v letech 1936−1938 jako děkan PF UKo, načež byl v důsledku vyhlášení slovenské autonomie nucen přesídlit do Prahy, kde byl jmenován profesorem na Českém vysokém učení technickém. Krátce po nacistické okupaci v březnu 1939 se zapojil do odboje v rámci Politického ústředí. V prosinci téhož roku byl zatčen gestapem a v prosinci 1941 odsouzen pro velezradu k 15 letům odnětí svobody. Zbytek druhé světové války strávil v nacistických lágrech. Po návratu do osvobozeného Československa se na podzim 1945 stal řádným profesorem PF UK (1945−1949) a také zasednul coby poslanec za sociálně demokratickou stranu v Prozatímním Národním shromáždění (1945−1946). V roce 1947 byl jedním z právních expertů Ústavodárného Národního shromáždění pro vypracování nové ústavy. Zároveň se v rámci sociálně demokratické strany stal předsedou jejího Sdružení sociálně demokratických právníků a předsedou odborné komise ústavně-právní. Po komunistickém státním převratu v únoru 1948 nesouhlasil se sloučením sociální demokracie s komunisty koncem června 1948 a stal se členem „nezávislé sociální demokracie“, která chtěla pokračovat v politické práci v duchu programu předúnorové sociální demokracie. Za tímto účelem navázal kontakty s bratrem prezidenta Vojtou Benešem a se zástupci národněsocialistické strany, s nimiž se sešel na faře ve Vinoři za účelem diskuze o dalším postupu dřívějších nekomunistických stran v poúnorových poměrech. Dne 11. 11. 1949 byl zatčen Státní bezpečností (StB) a posléze obviněn z organizace ilegální skupiny „nezávislé sociální demokracie“ připravující politický převrat, pro niž navrhnul politický program, a zároveň také ze zasílání špionážní zpráv do exilu. Ve dnech 31. 5. – 8. 6. 1950 stanul jako jeden ze třinácti obviněných před senátem Státního soudu v Praze v monstrprocesu s „Miladou Horákovou a spol.“ Byl uznán vinným ze spáchání zločinů velezrady a vyzvědačství a odsouzen k 25 letům odnětí svobody.

Trest si odpykával na Mírově a v Leopoldově. Podmínečně byl propuštěn byl na základě květnové amnestie prezidenta republiky v roce 1960. V průběhu 60. let vykonával výpomocné práce v knihovně Univerzity Karlovy. V rámci rehabilitačního řízení z konce 60. let vypověděl, že koncem 40. let společně někdejšími sociálně demokratickými funkcionáři Alexandrem Radou a Františkem Harlasem založili kroužek označený za „prozatímní výbor nezávislé sociálně demokratické strany“. Peška vytvořil program, který potom v několika desítkách výtisků údajně rozeslali svým známým, v čemž však nespatřovali žádnou ilegální činnost. V období pražského jara se zúčastnil diskuzí o možnosti obnovení činnosti nezávislé sociálně demokratické strany a posléze se stal členem přípravného výboru Masarykova sdružení demokratického socialismu.

Archiv bezpečnostních složek - sb. Správa vyšetřování StB – vyšetřovací spisy (V), arch. č. V-6301 MV.

Národní archiv - sb. Správa Sboru nápravné výchovy (SSNV), vězeňský spis Zdeňka Pešky.

KAPLAN, Karel: Druhý proces. Milada Horáková a spol. – rehabilitační řízení 1968–1990. Praha: Karolinum, 2008, s. 241−249. TOMEŠ, Josef a kol.: Český biografický slovník XX. století. II. díl K–P. Praha – Litomyšl: Petr Meissner – Paseka, 1999, s. 556. TOMEŠ, Josef: Průkopníci a pokračovatelé. Osobnosti v dějinách české sociální demokracie 1878−2003. Biografický slovník. Praha: Demos, 2004, s. 105−106.