Ladislav Pinkas

Byl synem českého právníka, poslance, finančníka, šermíře a propagátora česko-francouzských vztahů JUDr. Ladislava Pinkase (1863−1936) a jeho manželky Zdeňky, roz. Odkolkové. Rodina z matčiny strany vlastnila známou pekařskou firmu, která se stala jednou z největších v monarchii. Po absolvování středoškolských studií v Praze navštěvoval v letech 1918−1926 Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Poté pracoval jako advokátní koncipient v kanceláři JUDr. Josef Winternitze v pražské Vodičkově ulici. Ve druhé polovině dvacátých let se rozhodl získat praxi v soudní službě přešel do státní služby. Stal se auskultantem u několika pražských soudů − krajského trestního i civilního soudu, okresního soudu Praha – Sever i Praha – Západ a zabýval se také agendou související se zemskými deskami a pozemkovými knihami. Na otcovo naléhání později vystoupil ze státní služby a stal se advokátem v rodinné kanceláři na Národní třídě, kterou po jeho smrti v roce 1936 převzal. Zabýval se především procesní agendou Ústřední banky, nespornou agendou (např. změny stanov) několika akciových společností, právním zastupováním francouzského zastupitelského úřadu v Praze, jakož i spornou agendou několika klientů, především z řad francouzských státních příslušníků. Jeho sestra Zdenka (nar. 1898) byla dlouholetou přítelkyní příslušníka francouzské vojenské mise v ČSR, plk. Juliena Flippo (nar. 1887), jehož si koncem čtyřicátých let vzala za manžela. Jaroslav Pinkas po osvobození od nacistické okupace uzavřel advokátní kancelář a stal se zaměstnancem britského velvyslanectví v Praze, kde působil v obchodním oddělení. Díky své předchozí praxi i současnému zaměstnání měl řadu známosí mezi tuzemskou i zahraniční společenskou elitou. Z těchto důvodů byl ale také v dlouhodobém hledáčku československých bezpečnostních složek.

Dne 14. 10. 1949 získal britské státní občanství, ani to však nezabránilo jeho zatčení v květnu 1950, neboť byl dále považován také za československého státního příslušníka. I přes odpor britských úřadů byl nakonec postaven ve dnech 28. – 29. 7. 1950 před senát Státního soudu Praha ve skupině osob souhrnně pojmenované jako „Viktor Mátl a spol.“ Byl odsouzen k pětiletému vězení za spáchání trestného činu úkladů o republiku dle zákona na ochranu republiky z roku 1923, jehož se měl dopustit pomocí k ilegálnímu útěku za hranice litomyšlskému duchovnímu Valtru Markovi, a to za pomoci leteckého atašé amerického velvyslanectví. Po odsouzení byl bezpečnostními orgány dále tzv. vytěžován k osobám z řad cizích zastupitelských úřadů, zejm. britského velvyslanectví. V říjnu 1953 mu prezident republiky prominul zbytek trestu a posléze bylo vyhověno také jeho žádosti o udělení vystěhovaleckého pasu, za čímž stály jednak dlouhodobé intervence britské diplomacie (mj. i u Klementa Gottwalda či Viliama Širokého), jednak nadcházející plánované československo-britské obchodní jednání. Dne 29. 3. 1954 Ladislav Pinkas odcestoval legálně do Spojeného království.

Archiv bezpečnostních složek - f. Sekretariát (ministra národní bezpečnosti) ministra vnitra, I. díl (f. A 2/1), inv. j. 629. f. Historický fond Státní bezpečnosti (H), arch. č. H-110. f. Správa vyšetřování StB – vyšetřovací spisy (V), arch. č. V-6301 MV.