Bedřich Pokorný

Po absolvování čtyřletého reálného gymnázia vystudoval obchodní akademii s maturitou. Již v tomto období se stal členem levicového uměleckého svazu Devětsil. V říjnu 1924 vstoupil do Československé armády a v roce 1926 dokončil studium Vojenské akademie v Hranicích na Moravě. V letech 1926−1927 absolvoval jednoroční důstojnickou aplikační školu pro pěší vojsko v Milovicích. Po další službě v armádě dokončil zpravodajský kurz při Zemském vojenském velitelství v Košicích a posléze byl ustanoven zpravodajským důstojníkem u 10. hraničního praporu 12. divize. V roce 1936 došlo k jeho převelení do tzv. předsunuté agenturní ústředny (PAU) v Michalovicích, později byl ustanoven do funkce vedoucího PAU v Košicích se zaměřením proti Maďarsku. Od prosince 1938 do března 1939 působil na PAU v Prešově. Po vzniku samostatného Slovenského státu, nacistické okupaci zbytku českých zemí a nucené demobilizaci armády nastoupil do funkce tajemníka revizní komise protektorátního ministerstva financí. Od dubna 1939 byl zároveň aktivní v komunistickém protinacistickém odboji. Post na ministerstvu financí zastával až do března 1945, kdy byl nucen odejít do ilegality. Ke konci okupace se v osvobozeném Brně stal velitelem nově se tvořících struktur Sboru národní bezpečnosti (SNB) a začátkem července 1945 nastoupil již coby člen Komunistické strany Československa (KSČ) na MV v Praze. Stal se přednostou obranného zpravodajství, které bylo součástí odboru pro politické zpravodajství MV. Dne 15. 1. 1946 byl povolán do čela celého odboru na místo uvolněné po gen. Josefu Bartíkovi. Na základě dohody mezi KSČ a sociálními demokraty byl 2. 12. 1946 nahrazen plk. Františkem Jandou, kterému dělal zástupce. Odbor pro politické zpravodajství byl zároveň reorganizován a přejmenován na odbor VII, jehož součástí se stal nově utvořený slovenský referát (VII-SL), do jehož čela byl Pokorný dosazen. V období komunistického únorového státního převratu v roce 1948 krátce působil v diplomatických službách a k 17. 11. 1949 se stal jedním ze zástupců odboru BA Skupiny I − Bezpečnost (Velitelství Státní bezpečnosti, StB). V letech 1949−1950 mu v rámci odboru BA podléhaly skupiny BAc (tzv. malá Státní bezpečnost − zabývala se např. retribucí, cenzurou), BAp (pasové oddělení) či skupina zabývající se od října 1949 tábory nucených prací (TNP). V září 1950 byl jmenován přednostou (od října 1950 zástupcem) vězeňského sektoru, jemuž podléhaly TNP a krajské věznice StB. Dne 28. 1. 1951 byl zatčen pro podezření z páchání „protistátní činnosti“ a do května 1953 dlel ve vyšetřovací vazbě.

Dne 23. 12. 1953 byl odsouzen v procesu s dalšími bývalými vysoce postavenými příslušníky StB k 16 letům vězení. Trest si odpykával v Leopoldově, na Mírově a na Pankráci. V polovině března 1953 mu byl trest přerušen ze zdravotních důvodů (plicní nádor). V důsledku revize procesu dosáhl v květnu 1960 snížení trestu, jehož zbytek mu byl prominut díky amnestii prezidenta republiky. Po propuštění žil v Brně jako invalidní důchodce a opětovně se stal aktivní ve strukturách KSČ. Na jeho psychiku těžce působil vývoj v KSČ a uvolnění ve společnosti vrcholící „pražským jarem“ v roce 1968. Dne 31. 3. 1968 byl nalezen oběšený v lese v Kanicích u Brna.

Archiv bezpečnostních složek - f. Zvláštní vyšetřovací spisy (ZV), arch. č. ZV-4.

Národní archiv - sb. Správa sboru nápravné výchovy (SSNV), vězeňský spis Bedřicha Pokorného.

DVOŘÁKOVÁ, Jiřina: Bedřich Pokorný – vzestup a pád. In: Sborník Archivu ministerstva vnitra. Praha 2004, č. 2, s. 233–280. HANZLÍK, František: Případ kpt. Adolf Püchler. Svědectví agenta OBZ o nelegálním získávání financí zpravodajskou službou ministerstva vnitra 1946–1947. Praha: ÚDV, 2006, s. 151–154.