Josef Polomský

Narodil se v rodině zámečníka a poslance za Československou stranu lidovou z let 1946–1948, Josefa Polomského (1901–1973). Po dokončení obecné a měšťanské školy vystudoval vyšší průmyslovou školu v Ostravě-Vítkovicích. V období protektorátu Čechy a Morava si našel zaměstnání jako časoměřič ve Vítkovických železárnách Hermanna Göringa (později Vítkovické železárny). Po okupaci absolvoval vojenskou prezenční službu u pěšího pluku v Místku, v záložní důstojnické škole v Šumperku a v poddůstojnické škole ve Frýdku. Po návratu v březnu 1947 nastoupil jako technický úředník na své bývalé pracoviště ve Vítkovicích. Vedle toho také působil jako instruktor v místní pobočce Svazu brannosti. Politicky se po válce angažoval nejprve v lidové straně, po únorovém komunistickém státním převratu v roce 1948 vstoupil do Komunistické strany Československa (KSČ). Se stranickou politikou se však brzy rozešel a z KSČ vystoupil. V té době nalezl kontakty na osoby nesouhlasící s novými politickými poměry, především pak na někdejšího člena Sboru národní bezpečnosti (SNB), Jana Buchala (později odsouzen v procesu s „Miladou Horákovou a spol.“ a popraven). Od něj se Polomský údajně nechal přesvědčit o možnosti zapojit se do plánu na pokus o ozbrojený puč na Ostravsku – tzv. sokolskou revoluci, který měl být proveden v součinnosti s exilovými kruhy z řad uprchlých funkcionářů bývalé národně socialistické strany. Tento Buchalův fantaskní a velikášský plán byl spíše odrazem jeho nervově nevyrovnaného rozpoložení, než reálnou možností k uskutečnění změny politických poměrů. Jose Polomský v něm dostal úlohu propojit Buchala s někdejšími druhy z poválečné vojenské služby. Zároveň se v té době také naskytla možnost získat kontakty na skutečnou protikomunistickou buňkou ve Vítkovických železárnách. Ta však byla již monitorována Státní bezpečností (StB) a dne 25. 10. 1949 byl Josef Polomský zatčen v rámci rozsáhlé perzekuční akce bezpečnostních složek (tzv. akce „Bezkyd“).

Ve dnech 17.–21. 7. 1950 stanul v Ostravě před senátem Státního soudu Praha, oddělení Brno, jímž byl uznán vinným ze spáchání zločinů velezrady a vyzvědačství a odsouzen k trestu smrti. Po zamítnutém odvolání i žádostech o milost k prezidentu republiky byl popraven dne 1. 8. 1951.