Albert Pražák

Po maturitě na gymnáziu v Hradci Králové v roce 1900 studoval v letech 1900‒1906 slovanskou a germánskou filologii na Filozofické fakultě české Karlo-Ferdinandovy Univerzity v Praze. Poté působil do roku 1914 jako středoškolský učitel v Praze. Během první světové války sloužil v rakousko-uherské armádě na srbské frontě a v zázemí v Košicích. Po vzniku Československa (ČSR) byl v letech 1918‒1921 zaměstnán jako úředník na ministerstvu školství. V letech 1921‒1933 působil jako profesor dějin české a slovenské literatury na Univerzitě Komenského v Bratislavě, od roku 1933 pak na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V roce 1924 se stal členem České akademie věd a Královské společnosti nauk a v roce 1926 se spolupodílel na založení Učené společnosti Šafaříkovy v Bratislavě, kde vykonával funkci generálního sekretáře. Jeho odborný literárněhistorický zájem se soustředil na období národního obrození a 2. poloviny 19. století či na slovenskou literaturu, o čemž publikoval v meziválečném i poválečném období řadu odborných statí. V období nacistické okupace se aktivně zapojil do rezistence. V posledních měsících okupace a v poválečném období byl předsedou vrcholné odbojové organizace České národní rady (ČNR), přičemž vyjednával o kapitulaci německých jednotek v Praze. To se stalo v poválečné době předmětem kritiky ze strany Sovětského svazu. Po ukončení svého aktivního angažmá v ČNR se vrátil k pedagogické činnosti na Univerzitě Karlově. V roce 1946 vystoupil jako jeden ze svědků v retribučním procesu s K. H. Frankem.

Po komunistickém státním převratu v únoru 1948 musel odejít z pražské univerzity a problémy ze strany režimu měl i ve své badatelské činnosti. V roce 1951 odešel do penze.

TOMEŠ, Josef a kol.: Český biografický slovník XX. století. II. díl K–P. Praha – Litomyšl: Petr Meissner – Paseka, 1999, s. 622‒623. Wikipedie – Otevřená encyklopedie: Albert Pražák (online, 9. 3. 2026): https://cs.wikipedia.org/wiki/Albert_Pra%C5%BE%C3%A1k.