Emilie Sekyrová

Provdala se za úředníka okresní nemocenské pojišťovny Bedřicha Sekyru (1892−1940), s nímž od roku 1917 žila v Klatovech. V roce 1923 si postavili rodinný domek, který Emilie Sekyrová v pozdější době částečně pronajímala, čímž hradila životní náklady po smrti manžela, jenž zemřel ve vyšetřovací vazbě klatovského gestapa (zřejmě se oběsil) v červnu 1940, kam byl eskortován kvůli odbojové činnosti. Emilie Sekyrová se stejně jako její manžel politicky angažovala v Československé sociální demokracii (ČSD), což jí po únorovém komunistickém státním převratu v roce 1948 vedlo k pomoci bývalému přednímu sociálnědemokratickému činovníkovi na Klatovsku a bývalém předsedovi MNV v Klatovech Karlu Kopeckému (1901−?), jemuž pomáhala ukrývat osoby snažící se ilegálně uprchnout z Československa, jimž zároveň pomohla opustit území republiky. Dne 9. 11. 1949 byla zatčena Státní bezpečností (StB).

Dne 5. 8. 1950 byla odsouzena Státním soudem Praha pro trestný čin spoluviny na velezradě k 10 letům odnětí svobody. Trest si odpykávala v několika věznicích či pracovních táborech (Dubí, Obořiště, Svatý Jan pod Skalou a Nové Město nad Metují). V důsledku vážného zhoršení jejího zdravotního stavu (kornatění cév, rozedma plic) byla dne 10. 6. 1954 podmíněně propuštěna z výkonu trestu.

Archiv bezpečnostních složek - sb. Správa vyšetřování StB – vyšetřovací spisy (V), arch. č. V-2614 MV, arch. č. V-6301 MV.

Národní archiv - sb. Správa Sboru nápravné výchovy (SSNV), vězeňský spis Emilie Sekyrové.