Alfons Ševčík

Přestože pocházel z chudých poměrů, podařilo se mu vystudovat učitelský ústav v pražské Bubenči. Jeho učitelskou kariéru přerušila první světová válka, během níž v roce 1915 narukoval do rakousko-uherské armády a byl vyslán na východní frontu. V červnu 1916 padl u Berestečka do ruského zajetí a záhy nato se připojil ke vznikajícím československým legiím. V nich působil nejprve v 8. střeleckém pluku a později vykonával v hodnosti poručíka funkci velitele 4. roty 12. střeleckého pluku. Po návratu na území nově vzniklého Československa (ČSR) se rozhodl pro setrvání v nově se formující armádě, jež pro něj ale brzy našla nové uplatnění v četnickém sboru. První zkušenosti získal během služby ve dvacátých let na četnických stanicích v Hranicích na Moravě a v Ostravě. Současně absolvoval řadu vzdělávacích kurzů, během nichž si rozšiřoval svou kvalifikaci. V letech 1921−1922 navštěvoval s velmi dobrým prospěchem informační kurz pro četníky v Praze; roku 1926 se zúčastnil lyžařského cvičení pro četníky jako frekventant a později jako instruktor a roku 1929 úspěšně završil ekvitační kurz na Vojenské akademii v Hranicích na Moravě. Ve třicátých letech absolvoval prestižní kriminalistické kurzy u Ústředního pátracího oddělení v Praze. Podle hodnocení nadřízených projevoval silné vůdčí i organizační schopnosti, jež dokázal naplno uplatnit v řídících funkcích na četnických služebnách v Hranicích a v Ostravě. Mezi lety 1932 a 1937 působil jako velitel četnického oddělení v Brně. Své teoretické a praktické zkušenosti, propojené s původním pedagogickým vzděláním i literárním talentem, využil pro edukaci a seznamování laické veřejnosti s prací a historií četnictva. Roku 1930 sestavil pomocí historické literatury a dobových pramenů úspěšnou a populární publikaci s názvem „Portáši: národní četníci a ochránci valašských hor“, v níž čtenářům přiblížil fungování a dějiny bezpečnostních sborů v době habsburské monarchie od 17. do 19. století. O četnické praxi a novinkách v rámci oboru též přednášel v rozhlasových relacích brněnského Radiojournalu či na Právnické fakultě Masarykovy univerzity. Od roku 1937 působil na vysokých postech v rámci Zemského četnického velitelství (ZČV) v Praze. Roku 1941 byl v hodnosti plukovníka nacistickou okupační mocí jakožto bývalý legionář penzionován. Zapojil se do protinacistického odboje a za své údajné vazby na londýnské exilové odbojové centrum byl až do osvobození v květnu roku 1945 vězněn na Pankráci. Po válce se znovu vrátil do aktivní služby v rámci nově vzniklého Sboru národní bezpečnosti (SNB). Jako svědek vypovídal v roce 1946 v procesu s Karlem Hermannem Frankem.

Aspiroval na povýšení do generálské hodnosti, leč jeho další kariérní postup zastavil komunistický převrat v únoru 1948. Pro nový režim byl nepohodlný a v rámci personálních změn ve struktuře SNB byl ještě téhož roku přeřazen na méně exponované místo na ministerstvu dopravy, kde vykonával až do vynuceného předčasného odchodu do penze v roce 1950 funkci velitele ozbrojené stráže železnice.

Archiv Muzea Policie ČR, pozůstalost A. Ševčíka. Encyklopedie dějin Brna, životopis A. Ševčíka (online, cit. 21. 3. 2026): https://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=12383. LAŇKOVÁ, Jana: Historický vývoj vzdělávání československého četnického sboru v letech 1918−1938. Diplomová práce. Praha: Univerzita Jana Amose Komenského, 2017. Vojenský ústřední archiv – Vojenský historický archiv, f. Kancelář československých legií, osobní karta legionáře.