André Simone

Studoval na německých reálkách v Praze, Plzni a na exportní akademii ve Vídni. Účastnil se bojů první světové války a poté žil v Německu, kde se seznámil s reportérem Egonem Erwinem Kischem, pod jehož vlivem vstoupil v roce 1922 do tamní komunistické strany. Během 20. let se živil jako žurnalista, spisovatel, ředitel avantgardního divadla či jako vedoucí nakladatelství. Počátkem 30. let působil jako ředitel a scenárista filmového studia v Sovětském svazu (SSSR). Po nástupu nacistů k moci v Německu v roce 1933 se z pověření Komunistické internacionály (Kominterna) podílel ve Francii a Velké Británii na organizaci protifašistických kampaní a shánění prostředků (zejm. v USA) pro protinacistický odboj. Vedle toho byl nadále činný coby žurnalista, přičemž patřil mezi nejuznávanější komunistické novináře v celosvětovém měřítku. Během španělské občanské války (1936−1939) podporoval republikány a v roce 1937 se stal ředitelem oficiální tiskové kanceláře španělské republiky v zahraničí. Počátkem druhé světové války se mu podařilo dostat z internace ve Francii a odjet do USA. Na nátlak tamějších úřadů však musel odcestovat koncem roku 1940 do Mexika, kde jako novinář a nakladatel prožil zbytek války. V březnu 1946 se vrátil do Československa, ihned vstoupil do komunistické strany a stal se předním novinářem stranických tiskovin (např. Rudé právo, Tvorba). Během své poválečné činnosti také spolupracoval s ministerstvy zahraničních věcí a informací a přednášel zahraniční politiku na Vysoké škole politické a sociální v Praze. Již v roce 1949 se o něj v souvislosti s případem Noela H. Fielda začala zajímat Státní bezpečnost, kterou byl v červnu 1952 zatčen jako „trockista a mezinárodní špion“.

Dne 27. 11. 1952 byl v rámci hlavního procesu proti „protistátnímu spikleneckému centru v čele s Rudolfem Slánským“ odsouzen k trestu smrti a dne 3. 12. 1952 popraven na dvorku za vězeňskou nemocnicí v Praze na Pankráci. V roce 1963 byl rehabilitován.

Archiv bezpečnostních složek - sb. Ministerstvo národní bezpečnosti (MNB), arch. č. MNB-9.

Národní archiv - ŽELEZNÝ, František: André Simone. Invenrtární pomůcka č. 1415 (f. 595).

HOJDAR, Jaroslav – KATZ, Ilsa. Otto Katz – André Simone, popravený 3. prosince 1952 v procesu „s vedením protistátního spikleneckého centra v čele s Rudolfem Slánským“, očima své manželky Ilsy. Praha: Grada Publishing, 2017. NEDVĚD, Jiří: Simone André. In: ANEV, Petr – BÍLÝ, Matěj (eds.): Biografický slovník vedoucích funkcionářů KSČ (1921–1989) L–Z. Praha: Academia – ÚSTR, 2018, s. 281–284