František Škarvan

Pocházel z rodiny bankovního úředníka Zemské banky v Praze. Po maturitě na reálném gymnáziu navštěvoval v letech 1929−1934 Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Coby věřící se během studií stal členem a posléze i funkcionářem křesťanského sdružení mladých mužů (Young Men's Christian Association; YMCA). Po dokončení práv absolvoval povinnou vojenskou službu, během níž byl také krátce aspirantem justiční služby u vojenských soudů v Hradci Králové a v Praze. Dne 12. 8. 1936 nastoupil do Kanceláře prezidenta republiky (KPR) jako osobní tajemník T. G. Masaryka, resp. jeho rodiny (oficiálně jeho pozice zněla „sekretář u správy zámku v Lánech“). Po smrti prvního československého prezidenta v září 1937 se zabýval vyřizováním záležitostí týkajících se jeho pozůstalosti a v roce 1938 přešel do služeb Masarykova nástupce Edvarda Beneše, přičemž působil jako referent v politickém odboru KPR, referátu politicko-administrativním. V prezidentské kanceláři zůstal také v době nacistické okupace jako konceptní úředník a osobní tajemník prezidenta Emila Háchy (1872−1945). V rámci své funkce přišel do kontaktu s odbojáři, jimž zprostředkoval kontakty s prezidentem, jako např. v případě spoluzakladatele organizace Petiční výbor Věrni zůstaneme (PVVZ) a funkcionáře YMCA dr. Jaroslava Valenty (1911−1942). Po osvobození v květnu 1945 se politicky angažoval v Československé sociální demokracii (ČSD) a dále působil v KPR, nejdříve jako tajemník vedoucího kanceláře Jaromíra Smutného (1892−1964), po necelém půlroce pak nakrátko přešel do legislativního odboru a od poloviny roku 1946 byl referentem v politickém odboru KPR. V roce 1946 taktéž svědčil v procesu s K. H. Frankem.

Po onemocnění Benešova osobního tajemníka JUDr. Jana Belanského přešel koncem roku 1947 na jeho místo a s krátkou přestávkou od února do června 1948 zastával pozici Benešova osobního tajemníka až do prezidentova úmrtí počátkem září 1948. V důsledku změn po ovládnutí moci komunisty již nebylo na jeho služby dále reflektováno a musel KPR opustit. Ještě než došlo k jeho přeložení na ministerstvo průmyslu, kam ho doporučil bývalý ministr a předseda ČSD Bohumil Laušman, byl dne 19. 12. 1948 zatčen Státní bezpečností (StB) v rámci akce s krycím označením „Kamélie“. Důvodem k zadržení bylo podezření z jeho napojení na sociálnědemokratické podzemí zabývající se ilegálními přechody hranic a udržování kontaktů na uprchlé předáky ČSD prostřednictvím údajného kurýra západních zpravodajských služeb. Z důvodu nedostatku důkazů však bylo Škarvanovo trestní řízení v listopadu 1949 zastaveno a byl propuštěn na svobodu. Počátkem 50. let byl zaměstnán ve Státním úřadu statistickém a v roce 1951 převeden jako dělník „do výroby“. Později pracoval jako elektromontér v národním podniku Energovod v Praze. V letech 1956−1958 se opětovně dostal do hledáčku StB, jež prošetřovala další okolnosti spjaté s jeho kauzou z přelomu 40. a 50. let. Zároveň se ho příslušníci pokoušeli „naverbovat“ coby jejich tajného spolupracovníka, což jednoznačně odmítl. V 70. letech působil jako synodní kurátor Československé církve evangelické.

Archiv bezpečnostních složek - sb. Svazky kontrarozvědného rozpracování, arch. č. KR-36724 MV.

MORÉE, Peter: Nejtěžší období v životě sjednocené církve. Krizové období ČCE 1969-1977 očima synodního kurátora Františka Škarvana. In: Ex archivis ecclesiae. Sborník příspěvků historiků a archivářů k dějinám Českobratrské církve evangelické a jejích předchůdkyň, evangelických církví augsburského a helvetského vyznání v českých zemích. Praha, Českobratrská církev evangelická, 2009, s. 84−98.