Vyučil se pekařem na Královských Vinohradech. Záhy začal být politicky aktivní mezi komunistickou mládeží, v srpnu 1931 se stal členem Ústředního výboru Komunistického svazu mládeže (Komsomol) a kromě toho také působil jako tajemník Rudých odborů. V lednu 1933 vstoupil do KSČ. Od dubna 1937 působil v Brně, kde vykonával funkci organizačního tajemníka krajského výboru strany. Za nacistické okupace se zapojil do komunistického odboje, přičemž vykonával funkci tajemníka ilegální KSČ nejprve v Německém (Havlíčkově) Brodě, později v Moravské Ostravě a v Plzni. V roce 1940 přesídlil do Prahy, kde pokračoval v odbojové činnosti. V roce 1941 byla zatčena gestapem jeho manželka a on sám byl nucen žít do konce války v ilegalitě. Koncem roku 1944 se stal členem IV. ilegálního ústředního výboru KSČ a v dubnu 1945 místopředsedou České národní rady, v níž se zásadní měrou podílel na organizaci Pražského povstání. Po okupaci byl jmenován předsedou Národního pozemkového fondu, jenž rozděloval konfiskovanou půdu po odsunutých Němcích, zrádcích a kolaborantech (1945−1948). V říjnu 1945 se stal poslancem NS a na jaře 1946 členem Ústředního výboru KSČ (ÚV KSČ), přičemž zasedal také v jeho předsednictvu a byl též pracovníkem jeho sekretariátu. Aktivně se zapojil do únorového komunistického převratu v roce 1948, během něhož působil jako člen štábu Lidových milicí. Koncem roku 1948 byl jmenován generálním ředitelem ČSSS a také zastával funkci náměstka ministra zemědělství, přičemž patřil k horlivým stoupencům kolektivizace české vesnice. V souvislosti s hledáním „nepřátel uvnitř strany“ byl zatčen dne 29. 3. 1951 a později obviněn ze „sabotáže“ tuzemského hospodářství a konfidentství ve prospěch gestapa za války.
Josef Smrkovský
Vysoký komunistický funkcionář, účastník druhého odboje, člen Ústředního výboru Komunistické strany Československa (ÚV KSČ), předseda Národního pozemkového fondu, generální ředitel Československých státních statků (ČSSS), ministr lesního a vodního hospodářství, předseda Národního shromáždění (NS).
Účast v procesech
Životopis
Dne 7. 8. 1954 byl odsouzen k 15 letům odnětí svobody. Vězněn byl v Leopoldově. V říjnu 1955 mu byl na základě revize procesu trest změněn na tři a půl roku a krátce nato došlo k jeho propuštění. Krátce pracoval jako technický vedoucí lesního závodu v Bělé pod Bezdězem a poté působil do roku 1963 jako předseda Jednotných zemědělských družstev (JZD) v Pavlovicích a v Jestřebí. V roce 1963 byl rehabilitován a poté opětovně stoupal ve stranické hierarchii. Stal se členem zemědělské komise ÚV KSČ a byl jmenován náměstkem předsedy Ústřední komise lidové kontroly a statistiky. V roce 1964 byl zvolen poslancem NS, v červnu 1966 se stal členem ÚV KSČ a od ledna 1967 zastával funkci ministra lesního a vodního hospodářství. Vrcholu politické kariéry dosáhl během pražského jara, během něhož patřil k tzv. reformním komunistům a zastáncům „obrodného procesu“. Koncem března 1968 byl zvolen členem předsednictva ÚV KSČ a v dubnu téhož roku předsedou NS. Po okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy v srpnu 1968, proti níž ostře protestoval, byl společně s dalšími vedoucími činiteli KSČ zatčen a zavlečen do Moskvy, kde pod nátlakem podepsal tzv. Moskevský protokol. Poté nastal strmý pád jeho politické kariéry, při kterém byl postupně zbaven všech veřejných i stranických funkcí. V důsledku počínající tzv. normalizace došlo k jeho vyloučení z KSČ a režimem byl prezentován jako odstrašující příklad tzv. pravicového oportunisty.
Prameny
Archiv bezpečnostních složek - sb. Ministerstvo národní bezpečnosti (MNB), arch. č. MNB-35.
Národní archiv - sb. Správa sboru nápravné výchovy (SSNV), vězeňský spis Josefa Smrkovského.
K dalšímu čtení
ROKOSKÝ, Jaroslav: Smrkovský Josef. In: ANEV, Petr – BÍLÝ, Matěj (eds.): Biografický slovník vedoucích funkcionářů KSČ (1921–1989) L–Z. Praha: Academia – ÚSTR, 2018, s. 299−303.

Velenka (okr. Nymburk)
Praha