Josef Smrkovský

Vyučil se pekařem na Královských Vinohradech. Záhy začal být politicky aktivní mezi komunistickou mládeží, v srpnu 1931 se stal členem Ústředního výboru Komunistického svazu mládeže (Komsomol) a kromě toho také působil jako tajemník Rudých odborů. V lednu 1933 vstoupil do KSČ. Od dubna 1937 působil v Brně, kde vykonával funkci organizačního tajemníka krajského výboru strany. Za nacistické okupace se zapojil do komunistického odboje, přičemž vykonával funkci tajemníka ilegální KSČ nejprve v Německém (Havlíčkově) Brodě, později v Moravské Ostravě a v Plzni. V roce 1940 přesídlil do Prahy, kde pokračoval v odbojové činnosti. V roce 1941 byla zatčena gestapem jeho manželka a on sám byl nucen žít do konce války v ilegalitě. Koncem roku 1944 se stal členem IV. ilegálního ústředního výboru KSČ a v dubnu 1945 místopředsedou České národní rady, v níž se zásadní měrou podílel na organizaci Pražského povstání. Po okupaci byl jmenován předsedou Národního pozemkového fondu, jenž rozděloval konfiskovanou půdu po odsunutých Němcích, zrádcích a kolaborantech (1945−1948). V říjnu 1945 se stal poslancem NS a na jaře 1946 členem Ústředního výboru KSČ (ÚV KSČ), přičemž zasedal také v jeho předsednictvu a byl též pracovníkem jeho sekretariátu. Aktivně se zapojil do únorového komunistického převratu v roce 1948, během něhož působil jako člen štábu Lidových milicí. Koncem roku 1948 byl jmenován generálním ředitelem ČSSS a také zastával funkci náměstka ministra zemědělství, přičemž patřil k horlivým stoupencům kolektivizace české vesnice. V souvislosti s hledáním „nepřátel uvnitř strany“ byl zatčen dne 29. 3. 1951 a později obviněn ze „sabotáže“ tuzemského hospodářství a konfidentství ve prospěch gestapa za války.

Dne 7. 8. 1954 byl odsouzen k 15 letům odnětí svobody. Vězněn byl v Leopoldově. V říjnu 1955 mu byl na základě revize procesu trest změněn na tři a půl roku a krátce nato došlo k jeho propuštění. Krátce pracoval jako technický vedoucí lesního závodu v Bělé pod Bezdězem a poté působil do roku 1963 jako předseda Jednotných zemědělských družstev (JZD) v Pavlovicích a v Jestřebí. V roce 1963 byl rehabilitován a poté opětovně stoupal ve stranické hierarchii. Stal se členem zemědělské komise ÚV KSČ a byl jmenován náměstkem předsedy Ústřední komise lidové kontroly a statistiky. V roce 1964 byl zvolen poslancem NS, v červnu 1966 se stal členem ÚV KSČ a od ledna 1967 zastával funkci ministra lesního a vodního hospodářství. Vrcholu politické kariéry dosáhl během pražského jara, během něhož patřil k tzv. reformním komunistům a zastáncům „obrodného procesu“. Koncem března 1968 byl zvolen členem předsednictva ÚV KSČ a v dubnu téhož roku předsedou NS. Po okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy v srpnu 1968, proti níž ostře protestoval, byl společně s dalšími vedoucími činiteli KSČ zatčen a zavlečen do Moskvy, kde pod nátlakem podepsal tzv. Moskevský protokol. Poté nastal strmý pád jeho politické kariéry, při kterém byl postupně zbaven všech veřejných i stranických funkcí. V důsledku počínající tzv. normalizace došlo k jeho vyloučení z KSČ a režimem byl prezentován jako odstrašující příklad tzv. pravicového oportunisty.

Archiv bezpečnostních složek - sb. Ministerstvo národní bezpečnosti (MNB), arch. č. MNB-35.

Národní archiv - sb. Správa sboru nápravné výchovy (SSNV), vězeňský spis Josefa Smrkovského.

ROKOSKÝ, Jaroslav: Smrkovský Josef. In: ANEV, Petr – BÍLÝ, Matěj (eds.): Biografický slovník vedoucích funkcionářů KSČ (1921–1989) L–Z. Praha: Academia – ÚSTR, 2018, s. 299−303.