Karel Šobr

Narodil se do početné rodiny horníka. Po vychození obecné školy v Milíně vystudoval v roce 1929 státní reálku v Příbrami a o rok později nastoupil místo technického úředníka v Zemském úřadu v Praze, kde působil až do června 1945. Při zaměstnání absolvoval České vysoké učení technické, kde získal v roce 1938 titul inženýra. Již v období před druhou světovou válkou se politicky angažoval v Československé straně národně socialistické, v níž působil i po nacistické okupaci. Krátce po osvobození nastoupil na MZO do funkce osobního tajemníka vrcholného národněsocialistického funkcionáře, ministra PhDr. Huberta Ripky (1895–1958). Do vlastního resortního chodu ministerstva však Karel Šobr nezasahoval, mezi jeho hlavní pracovní povinnosti patřila příprava podkladů pro jednání ministra na půdě Národního shromáždění (např. záležitosti interpelací), organizování Ripkových pracovních jednání a služebních cest, či záležitostí poslaneckého klubu ČSNS, pakliže měly spojitost s MZO. Během svého působení ve funkci osobního tajemníka tak poznal nespočet různých významných osobností a politických funkcionářů. Po komunistickém únorovém státním převratu v roce 1948 a útěku Huberta Ripky do exilu, byl v dubnu téhož roku Akčním výborem Národní fronty na MZO tzv. vyakčněn a mimoto také zatčen Státní bezpečností (StB) pro podezření ze spáchání trestné činnosti související se slovenskou Demokratickou stranou. Pro nedostatek důkazů byl po asi měsíční vazbě propuštěn na svobodu. Koncem června 1948 nastoupil zaměstnání úředníka u firmy Compensa na Praze XII, kde především sjednával kompenzační dohody s Rakouskem a likvidoval některé předjednané obchodní smlouvy, které nemohly být v důsledku komunistického převratu uzavřeny. V polovině července 1949 odešel na dobrovolnou brigádu na pozici tesaře do národního podniku Rudné doly v Příbrami.

Dne 8. 11. 1949 byl zatčen StB a dne 21. 7. 1950 odsouzen Státním soudem Praha ke 30 letům odnětí svobody pro velezradu a vyzvědačství, jichž se měl údajně dopustit tím, že společně s dalšími obžalovanými vytvořil „ilegální ústřední výbor ČSNS“ a převzal v něm funkci „důvěrníka“ pro Prahu-venkov. Zároveň pak prý vybudoval „zpravodajskou síť“, pomocí níž vyzvídal zprávy „hospodářského rázu“. Trest si odpykával ve věznicích v Opavě a v Leopoldově, kde pracoval jako projektant či konstruktér, za což byl několikráte odměněn. V roce 1959 mu byl trest snížen na 25 let a v květnu 1960 došlo k jeho propuštění na amnestii prezidenta republiky. Po návratu na svobodu pracoval jako technik v Příbrami.

Archiv bezpečnostních složek - sb. Správa vyšetřování StB – vyšetřovací spisy (V), arch. č. V-6301 MV, sv. 22.

Národní archiv - sb. Správa Sboru nápravné výchovy (SSNV), vězeňský spis Karla Šobra.