Milada Šubrtová

Po vychození obecné školy v německém Lipsku a měšťanské školy v Praze, pokračovala ve studiích na dvouleté Rodinné škole, která byla součástí prvorepublikového odborného školství pro ženská povolání. Po jejím dokončení absolvovala půlroční kurz na jednoleté obchodní škole, načež pracovala jako úřednice. V roce 1923 odcestovala do Paříže, kde se půldruhého roku učila na dámskou krejčovou a po návratu do Československa pracovala jako švadlena ve krejčovském závodě svého otce. Krátce poté se poprvé provdala za krejčího Emila Pěluchu, společně s nímž na přelomu 20. a 30. let provozovala mezitím zděděnou krejčovskou živnost. V roce 1932 se rozvedla, načež bydlela i se dvěma dětmi u své matky a nadále pracovala jako švadlena. Od roku 1934 žila ve společné domácnosti se svým dlouholetým známým, Josefem Šubrtem, jenž se později stal jejím druhým manželem. Na počátku okupace byla několik týdnů vězněna pro jeho účast v protinacistickém odboji. Zatímco se sama nakonec dočkala propuštění z vyšetřovací vazby, její muž byl popraven v Plötzensee v roce 1943. Po válce pracovala v letech 1945–1947 jako sociální referentka v SNR, kde se její nadřízenou stala Antonie Kleinerová, jedna z předních funkcionářek Československé strany národně socialistické. Poté se živila jako dámská krejčová. Po komunistickém státním převratu v roce 1948 u sebe načas ubytovala Antonii Kleinerovou, pro níž ve svém bytě přebírala vzkazy od neznámých osob a mimoto v něm umožnila schůzku někdejších činovníků národně socialistické strany. Také se setkala s neznámým mužem, který se vydával za „spojku“ od uprchlého generála Sergěje Ingra, od něhož převzala fotoaparát a přislíbila pořízení snímků „důležitých zpráv“, k nimž by se případně v budoucnu dostala. Krátce nato byla dne 8. 11. 1949 zatčena Státní bezpečností (StB) a převezena do vyšetřovací vazby, v níž byla podrobena surovému fyzickému násilí (např. vyražení předních zubů, poranění páteře) a psychickému nátlaku. Nejprve o ní bylo uvažováno jako o jedné ze svědkyň při hlavním procesu proti „Miladě Horákové a spol.“, nakonec však bylo kvůli jejímu špatnému zdravotnímu stavu od tohoto „scénáře“ upuštěno.

Dne 27. 7. 1950 byla odsouzena Státním soudem v Praze v samostatném přelíčení se skupinou osob nazvanou souhrnně jako „Milada Šubrtová a spol.“ pro velezradu a vyzvědačství ke 30 letům odnětí svobody. Trest si odpykávala věznicích v Praze na Pankráci, v Chrudimi, České Lípě a v Pardubicích. Její chování ve výkonu trestu bylo hodnoceno jako „reakční“ mimo jiné i kvůli projevovaným sympatiím k protirežimním a protisovětským událostem v Maďarsku a v Polsku v roce 1956. V druhé polovině 50. let jí byl trest snížen na 25 let. Propuštěna byla na základě amnestie prezidenta republiky z května 1960. Koncem 60. let podala návrh na zahájení rehabilitačního řízení, než však trestní řízení skončilo, vzala tento návrh v důsledku nastupující tzv. normalizace zpět.

Archiv bezpečnostních složek - sb. Správa vyšetřování StB – vyšetřovací spisy (V), arch. č. V-6139 MV, sv. 1.

Národní archiv - sb. Správa Sboru nápravné výchovy (SSNV), osobní vězeňský spis Milady Šubrtové.