Karel Šváb

Vyučil se strojním zámečníkem v Německu. Jeho sestra Marie (1902−1992), pozdější vysoká komunistická funkcionářka, se provdala za Jana Švermu (1901–1944), přední osobnost meziválečné KSČ. Šváb se stal v roce 1921 jedním ze zakladatelů KSČ. V letech 1922–1931 pracoval, s výjimkou konání prezenční vojenské služby, v administraci Rudého práva v Praze a koncem 20. let pobýval v Moskvě, kde studoval Státní tělovýchovný ústav. V letech 1931–1935 byl funkcionářem komunistické Federace proletářské tělovýchovy a v polovině 30. let se zapojil do pomoci německým antifašistickým exulantům a dobrovolníkům mezinárodních brigád bojujících ve španělské občanské válce. Po nacistické okupaci byl v březnu 1939 zatčen a posléze uvězněn do konce války v koncentračním táboře v Sachsenhausenu. V červnu 1945 se vrátil do Československa (ČSR), kde nastoupil místo jako vedoucí evidenčního oddělení Ústředního výboru KSČ (ÚV KSČ), který se zabýval shromažďováním kompromateriálů ze státních úřadů či řízením sítě tajných spolupracovníků uvnitř nekomunistických stran. Šváb se stal se jedním z nejdůležitějších funkcionářů v rámci stranické bezpečnostní politiky. Po únorovém komunistickém převratu v roce 1948 byl členem tzv. bezpečnostní pětky a organizačního sekretariátu ÚV KSČ. Výraznou měrou přispěl ke konstruování politických procesů počátku 50. let a zprvu také řídil vyšetřování funkcionářů spjatých s hledáním „nepřátel uvnitř KSČ“. Sám se také v některých případech podílel na fyzickém násilí na vyšetřovancích. V srpnu 1950 se stal náměstkem ministra národní bezpečnosti. Na přelomu let 1950−1951 byl obviněn z krytí „nepřátel uvnitř strany“, což souviselo se zatčením jeho sestry Marie v kauze brněnského tajemníka KSČ Otty Šlinga. Dne 16. 2. 1951 byl zatčen a 4. 7. téhož roku vyloučen z KSČ.

Dne 27. 11. 1952 byl v hlavním procesu s „protistátním spikleneckým centrem v čele s Rudolfem Slánským“ odsouzen k trestu smrti a dne 3. 12. 1952 popraven v Praze na Pankráci. V květnu 1963 zrušil Nejvyšší soud v Praze odsuzující rozsudek a v červenci téhož roku byl rehabilitován.

Archiv bezpečnostních složek - f. Ministerstvo národní bezpečnosti (MNB), arch. č. MNB-1, arch. č. MNB-11.

KAPLAN, Karel. Zpráva o zavraždění generálního tajemníka. Praha: Mladá fronta, 1992. KAPLAN, Karel − KREMLIČKOVÁ, Ladislava (ed.): StB o sobě: výpověď vyšetřovatele Bohumila Doubka. 2. upr. vyd. Praha: ÚDV, 2002. SOMMER, Vítězslav: Šváb Karel. In: Biografický slovník představitelů ministerstva vnitra v letech 1948–1989. Ministři a jejich náměstci. Praha: ÚSTR, 2009, s. 181–183. ŠVERMOVÁ, Marie: Vzpomínky. Praha: Futura, 2008.