Antonín Svoboda

Po studiích na pražském reálném gymnáziu se vyučil elektromechanikem (1927−1930) ve vysočanské Českomoravské Kolben-Daněk, kde pracoval do roku 1933. V této době byl členem Komunistického svazu mládeže (Komsomol), Rudých odborů a od roku 1932 i Komunistické strany Československa (KSČ). V roce 1934 nastoupil vojenskou prezenční službu. Poté byl účastníkem španělské občanské války, kde sloužil v tzv. interbrigádách (1937−1939). Po porážce republikánských sil odešel do Francie, kde ho v internačním táboře zastihla druhá světová válka. Nastoupil do tvořící se československé zahraniční armády a po kapitulaci Francie v červnu 1940 se usadil v Paříži, kde byl činný v komunistickém odboji. Po osvobození Francie v roce 1944 se stal do srpna 1945 vedoucím československé jazykové skupiny francouzské komunistické strany (dříve i v letech 1942−1943) a po návratu do Československa byl dosazen do funkce krajského tajemníka KSČ v Karlových Varech (1945−1947). Poté přešel do aparátu Ústředního výboru KSČ (ÚV KSČ), kde po komunistickém státním převratu zastával od podzimu 1948 do září 1950 funkci vedoucího branného odboru. V roce 1949 byl povýšen do hodnosti podplukovníka a v říjnu 1950 nastoupil jako frekventant do Nejvyšší vojenské akademie v Praze. Počátkem února 1951 byl zatčen.

Dne 1. 4. 1954 byl odsouzen ke 14 letům odnětí svobody, které si odpykával v uranových dolech na Jáchymovsku a na Pankráci, odkud byl v dubnu 1956 po přerušení trestu propuštěn na svobodu. V rámci revize procesu byl o dva měsíce později zrušen původní rozsudek i obžaloba. V roce 1963 byl rehabilitován.

Archiv bezpečnostních složek - sb. Ministerstvo národní bezpečnosti (MNB), arch. č. MNB-45.

Národní archiv - sb. Správa sboru nápravné výchovy (SSNV), vězeňský spis Antonína Svobody.