Menu

Jarmila Taussigová

Inženýrka, vysoká funkcionářka Komunistické strany Československa (KSČ) - členka Ústředního výboru Komunistické strany Československa (ÚV KSČ), zástupkyně vedoucího kádrového oddělení, členka sekretariátu ÚV KSČ, disciplinární komise a komise stranické kontroly, poslankyně Národního shromáždění (NS).

Účast v procesech

1954, Marie Švermová a spol. (Tajemnický proces)  |  Role: obviněná  |  odsouzena

Životopis

V roce 1937 promovala na Stavební fakultě České vysoké školy technické v Brně. Již za dob studií působila v komunistických mládežnických a studentských organizacích, avšak datum jejího vstupu do KSČ není přesně známo. V letech 1937−1940 pracovala jako zeměměřičská asistentka, přičemž se seznámila se svým první manželem (sňatek v roce 1938). Společně se po nacistické okupaci zapojili do komunistického odboje a sama pokračovala v rezistentních aktivitách i po manželově zatčení (popraven v září 1941). Sama byla zadržena 11. 6. 1941 a posléze zavlečena do koncentračního tábora v Ravensbrücku, kde se dočkala konce války. Po okupaci začala pracovat v aparátu ÚV KSČ jako zástupkyně vedoucího kádrového oddělení či vedoucí disciplinárního oddělení. V letech 1946−1951 byla členkou ÚV KSČ a jeho užšího sekretariátu (1947−1948). Po komunistickém státním převratu v únoru 1948 působila v sekretariátu Ústředního akčního výboru Národní fronty a od listopadu téhož roku v komisi stranické kontroly. Díky tomuto postu rozšiřovala svůj vliv v KSČ, kde se těšila přízni Rudolfa Slánského. Od listopadu 1949 zasedala ve zvláštní komisi prošetřující funkcionáře KSČ zmíněné v budapešťském monstrprocesu s László Rajkem, čímž se aktivně zapojila do mechanismu hledání tzv. nepřátel uvnitř strany, jehož se posléze stala sama obětí. V červenci až listopadu 1951 ještě stihla zasednout jako poslankyně NS, načež byla dne 24. 11. 1951 zatčena a vyloučena ze strany.

Dne 28. 1. 1954 byla odsouzena v tzv. tajemnickém procesu k 25 letům vězení, jež si odpykávala na Pankráci a v Pardubicích. Po vynesení rozsudku se neúspěšně pokusila o sebevraždu a její druhý manžel se s ní nechal v březnu 1954 rozvést. Propuštěna byla na amnestii v roce 1960 s desetiletou podmínkou. Do KSČ se již nikdy nevrátila. Pracovala v dělnických profesích, později jako učitelka tělesné výchovy či jako úřednice. V roce 1968 byla rehabilitována a angažovala se v organizaci bývalých politických vězňů K 231 v Brně. V období tzv. normalizace byla sledována Státní bezpečností.

Prameny

Archiv bezpečnostních složek - sb. Zvláštní vyšetřovací spisy (ZV), arch. č. ZV-2 MV.

Národní archiv - f. Potůčková Jarmila, Ing.; sb. Správa sboru nápravné výchovy (SSNV), vězeňský spis Jarmily Taussigové-Potůčkové.

Archiv Poslanecké sněmovny - f. Poslanci a senátoři Národního a Federálního shromáždění, inv. č. 2740.

K dalšímu čtení

KAPLAN, Karel: Zpráva o zavraždění generálního tajemníka. Praha: Mladá fronta, 1992. PERNES, Jiří: Komunistky s fanatismem v srdci. Praha: Brána, 2006. SLÁNSKÁ, Josefa: Zpráva o mém muži. Praha: Svoboda,1990. VOJTĚCHOVSKÝ, Ondřej – PRAŽÁK, Martin: Taussigová-Potůčková Jarmila. In: ANEV, Petr – BÍLÝ, Matěj (eds.): Biografický slovník vedoucích funkcionářů KSČ (1921–1989) L–Z. Praha: Academia – ÚSTR, 2018, s. 456−459.

i
Narození:
11. 6. 1914
Olomouc
Úmrtí:
29. 4. 2011
Brno
Člen KSČ:
Ano
Národnost:
česká
Původ:
židovský
Manžel / manželka:
František Taussig (1909), František Potůček
Děti:
Martin (1948)